Poezie

sudba samoty

Toto dílo je (6/8) součást sbírky: 
čas od času - prvotiny
  

sudba samoty

prvotina z jara 2016

 

 

prolog

 

mrtvá duše v tichu samoty

pokoje prázdného přítmí

– zvuky hlasů pomíjivé štěstěny

sudbu pusté duše tísní.

 

osamění v sebe-zapomnění

ve vědomí neštěstí

jež v štěstí zaniká

v nepochopení života.

 

proč štěstí netrvá?

snad ve snění mizí?

nesdílnosti utrpení

v bytí mého člověka

v ozvěnách mysli proniká

– a teď ticho

vyniká…

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– své dětství ztracené.

 

I

 

tenkrát v letech dětských hříchů

v letech zpěvů světa krásy

štěstí plulo v mládí smíchu

kde vůně rosy čechrá vlasy.

v kol lučin písní květů tanci

ve kvítí her dětských naiv

kde starostí nemůže najít

kde duši těší tváře známých

– nevinnost bez chmurností

v životě bez neštěstí

v okamžiku prožívaném

budoucností nesžíraném.

 

však spolu s duší vrásněním

se probouzí ze zasnění

a pouto s dětmi zaniká

– a teď ticho

vyniká…

 

intermezzo

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– své mládí ztracené.

 

II

 

tenkrát v letech mládí krásy

v svobodě volné vší zášti

jen z přátel bytí štěstí vzešlo

v nocích hudbou hýřených

v láskách něhy náhodných

v slzách vína topených.

požitků se v rukou sešlo

co v okamžiku bylo jen

– slavnost živé síly mladí

v pýše zřící život bdící

kde svůdností svou svůdnost svádí

kde svobodu svou žene v dáli

v naivitě nevidící

štěstěnu umírající

– smysl který uniká!!! –

a teď ticho

vyniká…

 

intermezzo

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– své dnešky ztracené.

 

III

 

byli jsme dnes spolu v slávě

stojící na prknech světa

v přátelství se objímali

– duše jedna v druhou vtéká

a splývá ve své jednotě

radostná v své nahotě.

pojeni smíchem co kol stolu zní

pojeni dechem co hřeje blízkostí

pojeni zrakem co v očích se spojuje

pojeni láskou co prázdnotou propluje

kde těší přítomnosti tváří více

kde hraje hudba. hoří svíce.

 

v hovoru u stolu znění

v hovoru co význam mění

až v ozvěně své zaniká

– a teď ticho

vyniká…

 

intermezzo

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– té chvilky ztracené.

 

IV

 

ještě před chvílí tu byla

moje štěstí. moje láska

– usměvavá světa kráska

s vášní ve rtech. s přízní v duši

– druhá půlka mého jsoucna

jež jediná mé hoře tuší.

ta část v níž je světa pravda

– smysl mého života.

v času který utíká

a zároveň však stojí v ledu.

v mysli co mi uniká

a tiší moji bídnou bědu.

 

však okamžik netrvá

– v přítomnosti zaniká –

s minulostí utíká

– a teď ticho

vyniká…

 

epilog

 

jen marně se probouzím

– v realitě neblouzním –

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času mrtvého se hrozím

– té sudby nezlomné!

to vědomí to nesnese!

že štěstí jest jen okamžikem

kdy v neštěstí se snese

a sebevíce radosti

jen ve vzpomínkách žije.

v přítomnosti budoucna

však srdcem jen strach

a smutek bije.

– že přežívá jen nostalgie!

 

 

refrain

 

mrtvá duše v tichu samoty

pokoje prázdného přítmí

– zvuky hlasů pomíjivé štěstěny

sudbu pusté duše tísní.

 

osamění v sebe-zapomnění

ve vědomí neštěstí

jež v štěstí zaniká

v nepochopení života.

 

proč štěstí netrvá?

snad ve snění mizí?

nesdílnosti utrpení

v bytí mého člověka

v ozvěnách mysli proniká

– a teď ticho…

ticho..

ticho.

 

 

© martin novák
www.casodcasu.cz

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 5         Část 7 >>

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sasanky   V sasankovém lese jásá to a zvoní bělá se vše nadějí vlhkou vůní v...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
v propasti lásky prvotina z jara 2016   je to touha po štěstí smutného člověka jenž ví ...
Ve stínu akátu dvě oči z plakátu podobné smaragdu - vzpomínka na Magdu. [spacer height="...
Život je krásný, ale i boj. Bohužel na to nemáme zbroj. Nic se neděje, nic se nemění, asi tak ...
Ach stromy, mohutné pevné. Co vše spatřily? Slyšely? Jak dlouho tu žijí? Deset, padesát, s...
Země ze mě   jen se tak trochu povrtat prokypřit pod povrchem i hlouběji důkladně pozobracet ...
Tvářili jste se, že tady je ráj, možná budeme žrát po kočkách kosti. Tvářili jste se, že t...
v práci jsem dneska byl do jedný do rána - není to zrovna moc dojemná otrava. a v době posled...
kdysi jsem chtěl psávat písničky bluesový - že kluci zbrklí jsou a holky rumový - mí holky...
Kam vítr odvál pírko kukačky   Kam vítr odvál pírko kukačky já těžko dohledám neslo se ...
Tam, tam za tou duhou je přesně ten keř a nikdo mi to nevymluví. Proč se smějete ka...
V duši každého,  stín temnoty skryt. Ve chvílích nejistoty, ze stínu rudých očí svit. I ...
Chtěla bych uletět zavřenou mříží. Létat jak vločka sněhu, být krásná a něžná a jen b...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Starý mostek   Mostku od nikud nikam vábíš mě a přitahuješ tak krásně neužitečn...
Nic není to chvění zavibruje na struně hezky jemně ve stejné tónině. Krásné poro...
sedím s tebou sám na bytě a pokouším se zabít tě… ostatně tu sedím sám - sám s tebou ...
Čemeřice Může být ještě všude kolem sníh a ony první ze všech květin prorazí sněž...
  Děkuji ti podzime, co mi připomínáš indiánské léto hýřením listů barvami za...
Srdceryvnost postranních ulic, které prozkoumává zásadně po znásilnění další fla...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
Až zapíská vlak, až zakleje kouzelník, až vyletí poslední pták, chci, abys byl můj zpovědn...
Ptáček   V rozbitých střepech starého okna zahlédl jsem  ptáčka. Nepřil...
Jsi žár co spálil všechna proti
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
Aralova smrt   Vytáčím číslo s velkou slzou v oku. Prsty se třesou, ruka nechce stát. Jak...
0