Poezie

sudba samoty

Toto dílo je (6/8) součást sbírky: 
čas od času - prvotiny
  

sudba samoty

prvotina z jara 2016

 

 

prolog

 

mrtvá duše v tichu samoty

pokoje prázdného přítmí

– zvuky hlasů pomíjivé štěstěny

sudbu pusté duše tísní.

 

osamění v sebe-zapomnění

ve vědomí neštěstí

jež v štěstí zaniká

v nepochopení života.

 

proč štěstí netrvá?

snad ve snění mizí?

nesdílnosti utrpení

v bytí mého člověka

v ozvěnách mysli proniká

– a teď ticho

vyniká…

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– své dětství ztracené.

 

I

 

tenkrát v letech dětských hříchů

v letech zpěvů světa krásy

štěstí plulo v mládí smíchu

kde vůně rosy čechrá vlasy.

v kol lučin písní květů tanci

ve kvítí her dětských naiv

kde starostí nemůže najít

kde duši těší tváře známých

– nevinnost bez chmurností

v životě bez neštěstí

v okamžiku prožívaném

budoucností nesžíraném.

 

však spolu s duší vrásněním

se probouzí ze zasnění

a pouto s dětmi zaniká

– a teď ticho

vyniká…

 

intermezzo

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– své mládí ztracené.

 

II

 

tenkrát v letech mládí krásy

v svobodě volné vší zášti

jen z přátel bytí štěstí vzešlo

v nocích hudbou hýřených

v láskách něhy náhodných

v slzách vína topených.

požitků se v rukou sešlo

co v okamžiku bylo jen

– slavnost živé síly mladí

v pýše zřící život bdící

kde svůdností svou svůdnost svádí

kde svobodu svou žene v dáli

v naivitě nevidící

štěstěnu umírající

– smysl který uniká!!! –

a teď ticho

vyniká…

 

intermezzo

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– své dnešky ztracené.

 

III

 

byli jsme dnes spolu v slávě

stojící na prknech světa

v přátelství se objímali

– duše jedna v druhou vtéká

a splývá ve své jednotě

radostná v své nahotě.

pojeni smíchem co kol stolu zní

pojeni dechem co hřeje blízkostí

pojeni zrakem co v očích se spojuje

pojeni láskou co prázdnotou propluje

kde těší přítomnosti tváří více

kde hraje hudba. hoří svíce.

 

v hovoru u stolu znění

v hovoru co význam mění

až v ozvěně své zaniká

– a teď ticho

vyniká…

 

intermezzo

 

jen matně si vzpomínám

či snad v iluzi blouzním?

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času již mrtvého toužím

– té chvilky ztracené.

 

IV

 

ještě před chvílí tu byla

moje štěstí. moje láska

– usměvavá světa kráska

s vášní ve rtech. s přízní v duši

– druhá půlka mého jsoucna

jež jediná mé hoře tuší.

ta část v níž je světa pravda

– smysl mého života.

v času který utíká

a zároveň však stojí v ledu.

v mysli co mi uniká

a tiší moji bídnou bědu.

 

však okamžik netrvá

– v přítomnosti zaniká –

s minulostí utíká

– a teď ticho

vyniká…

 

epilog

 

jen marně se probouzím

– v realitě neblouzním –

v prostoru prázdna mysli své

v samomluvě vězněné

kde času mrtvého se hrozím

– té sudby nezlomné!

to vědomí to nesnese!

že štěstí jest jen okamžikem

kdy v neštěstí se snese

a sebevíce radosti

jen ve vzpomínkách žije.

v přítomnosti budoucna

však srdcem jen strach

a smutek bije.

– že přežívá jen nostalgie!

 

 

refrain

 

mrtvá duše v tichu samoty

pokoje prázdného přítmí

– zvuky hlasů pomíjivé štěstěny

sudbu pusté duše tísní.

 

osamění v sebe-zapomnění

ve vědomí neštěstí

jež v štěstí zaniká

v nepochopení života.

 

proč štěstí netrvá?

snad ve snění mizí?

nesdílnosti utrpení

v bytí mého člověka

v ozvěnách mysli proniká

– a teď ticho…

ticho..

ticho.

 

 

© martin novák
www.casodcasu.cz

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 5         Část 7 >>

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Trne mne v nohou a cítím palcivou bolest v hlavě... Cítím stěny, které se ke mě přibližují, a...
Jednou tě potkám v davu lidí. Pomyslím si – jsme tak jiní. Proč pohled bys mi věnoval? Já po...
Vzdal-li ses - všech peněz a vzlétáš přesto nad oblaky - Budiž omámen   Vzdal...
výkřiky do tmy a výkřiky do světla - bylas snad opilá když jsi se vysvlékla?   ...
Nejede výtah, zase musím po schodech, nebudu sípat. Půjdu pěkně v klidu. Na co mít strach, ...
U vysokoškolských kolejí stojí jedna dívka, smutná zdá se, však nepláče a nenaříká. To...
Jsem Salieri Svářící se s Bohem A hledající svého Mózarta již jedno jsou s Ním ve svat...
Zrcadlo Hledě okem bystrým dlouze, s velkou vášní, k značné touze, objektu chtíče svéh...
Chce se mi spát, Jen nevím si s tím rady. Myšlenky, starosti, strasti, Volají, přímo křičí ...
Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
nechceš-li se mnou být – nemusíš. - ne – to ty se mi nehnusíš -   chceš-li být ...
chybí mi chůze tvá a tvoje tělo - ty jeho nohy a stydká pokožka. chybí mi pohyby s nimiž od...
Nejsem kleč, co uklání se před horou. Nebudu klečet a uklánět se před tvou nohou. Je mi jedno j...
Asymetrie lesů - které navštěvuji zřídka, poněvadž uvrhá mne do niterních klesů, kdy...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nech promluvit ten čistý cit a neměj z toho strach. Nepozná-li duše klid, láska obrátí se v pr...
Vím, že bych neměla tu sklenku na noc pít neb stala se mou večeří a já v ní hledám kli...
♥ Uplakaná ♥ Myšlenky tvé tančí v záchvěvu slunečního svitu Jednotlivá slova navždy u...
  Stal jsem se součástí romantického parku, stal jsem se bdícim okem uprostřed geometri...
malebná kavárna uprostřed vídně. sedím v ní. popíjím. tvářím se vlídně. – nade mnou oč...
Zavěšená v dlaně borovice v rozpínavosti citových vzruchů v souznění s moudrostí letokruhů....
Adeline Brandon, San Francisko 21/25 Amerika - Jiný svět Mluvil pomalu a jasně, Oči mu běhal...
na terase  den bláhový zastavit pokoušíme ...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Den dávno už dosalutoval jak mladý kadet na cestě k domovu byl večer - mrzlo a tisíce bezd...
bůh má svět na háku a svět na háku boha má. - stojí to za hádku? pro koho? pro boha? ...
Stará dáma Stará dáma, rozhledna na Děčínském Sněžníku shlíží z úctyhodné výšky st...
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...
Nikdy nezapomenu jak kdysi V potoce myli jsme si nohy Jak pili jsme z pramene Ani jak Voněly...
0