stříbrný svit
půlnočního úplňku
měsíce lesku
pod mraky deště
razí si
cestu skrz
temnotu
– pochmurnost
odhaluje.
skrz žaluzie prachu
přináší vid
zraku
– co ukrývá se v hrobě ticha.
v loži barvy
nachu…
poupě plné hořkosti
skví se pod
lustrem
pavučin
kde muška se shledá
s dívčiným
osudem
– mrtvolně bledá.
v touze lapená.
– mladá panna krásy-
na pospas
vydaná
milosti.
hrubosti.
– rozkoši
odevzdaná.
hebká kráska božských
tvarů
– kůže horkem
rosená –
hledě na překrásnou
pannu
vidím mrtvou
ženu
v chladu
– tiše leží.
bledá v svitu mdlém.
oči pod
těžkými víčky.
vlasy v volnu svobodném.
spoutána v času
bezbřehém
– spoutaná lidským
břemenem!
prostor mimo dění
ve špinavém
pokoji
kde duše dvou jsou
spolu
sami
v samotě té
místnosti
– stěny skřípou.
stropy duní
– kde život jindy
nebují
teď tíha srdce vášně
živí
jež lidskost
duše ubíjí.
pod prvními doteky
kůže stydce
ucuká.
tep zrychluje.
skrze prsa duje
a hruď vzdychem
nadzvedá.
rty se
chvějí lahodou.
hlas se line
– rozkoše jek potlačený
stiskem pevné hrudi
vyje.
drtí ňadra.
jazyk lásky
třese pudem v těle
krásky
jež ve zvířeti splyne.
v bocích horko
svůdnosti.
pouty chtíče spoutaná
kdy v klín jí teplo
ulehá.
šíje vzdychá
rozkoší
kdy polibky jí zamoří.
v strop hledíc
svět se roztočí
– kol modré oči
obtočí –
a hořkost
s kterou polyká
lůno její
zahltí.
a pak kvítek uvadlí
v ní upadá
a zaniká.
jak křehká je
– bezbranná –
v loži hříchu uchřadá.
zima je jí v
nahotě.
unavená.
v duši vrásky.
mládě smutné v životě
– v světu prázdném
čisté lásky.
a vzpomínka bledne
na okamžik jsoucí
jež v minulosti zemře
kde budoucnost je
žhnoucí
– vina v vině člověka
vůči lásce řvoucí!
– poupě. leden 2016
prvotiny a krátká tvorba doposud zveřejněná:
klubliteratu.cz/profil/casodcasu
instagram.com/casodcasu
Hlasité předčítání
