Už o tobě vím, že jsi vlkodlak,
že kletba tě píchá jak bodlák,
když měsíc vyjde z peřin oblak,
a všecičko je opět naopak.
Tvá hebká vlčí srst mě má děsit,
já však chci tvé smutné srdce léčit,
budoucnost si s tebou postavit,
a tvůj osud ze spárů vysmýčit.
Nejsem prý hodna mít lykantropa,
dle tvých slov mám hledat lidoopa,
však bez tebe je kol mě potopa,
a zase mě volá tvoje stopa.
Odmítáš mě vzít do svého objetí,
bojíš se, že budu tvou obětí,
mě však kanou slzy v dojetí,
věřím, že prolomím tvé prokletí.
Prosím ať dáš naší lásce šanci,
jak zlomit zlo radili mi znalci,
vysvobodím tě při milostném tanci,
čeká nás ještě štěstí v ranci.
Vše se změní se slunovratem,
nastane velká změna obratem,
když dáš mi polibek jedním dechem,
již nebudeš nikdy víc zvířetem.
Dáš mi své rty se zakokrháním,
nebudeš dál chtít mé roztrhání,
nabídneš mi své odevzdání,
a skončí navždy tvé trápení.
Ten okamžik právě nastává,
Se světem se Slunce potkává,
paprsky mi vlasy protkává,
a má pusa se po tvé poptává.
Cítím kolem proudit vlnobití,
jak kouzelně vznáší moje bytí,
nejsi již v chlupatém zajetí,
je zničena magie století.
Vzrušení tvého blízka mnou cloumá,
upřímná radost kolem doutná,
tvá škaredá povaha odplouvá,
a naděje na nás promlouvá.
Oddáváš se pocitům slasti,
víš, že už nejsem ve tvé pasti,
jsi nadýchaný obláčky radosti,
touha lepí city jak sladkosti.
Vím, že už mi takhle neublížíš,
moje cesty smutkem nepřekřížíš,
mou náklonnost jen tak nezahodíš,
náš koláč radovánek pojíš.
Nedovedu si zítřek představit,
chci ten kolotoč krásna zastavit,
a tebe nadobro popravit,
již nebudeš mě více zajímat,
když už tě nebudu dobývat.
Krví je zašpiněna má dýka,
sbohem, našel jsi ve mně protivníka.
Hlasité předčítání