Vyprahlost v horách z horka a záře,
deru se hlubokých borůvčím, hledám studánku sil.
“Je vyschlá”, slyším z nedaleké dále.
Už druhá – lezu nahoru na horu.
Co budeme dělat, když vody máme na hlt
a slunce propaluje nás do morku kostí?
Je žízeň, ale musíme se postit.
Zkusit modlitbu, i když na Boha často serem.
Opět slézáme, po příkré stezce,
mineme kříž, klesáme po kamenech vůbec ne lehce.
Najednou se objeví kousek od kříže pramen v mapce.
To jsem z toho jelen – vracíme se.
Hledáme dlouho na pokraji svých možností,
a ta radost, když se studánka náhle objeví.
Hltáme vodu jak manu z nebes,
Měli bychom k Bohu směřovat víc svých gest
a nehledat ho jenom, když jsme v prdeli.
Do kostela však nepůjdu v pátek ani v neděli.
Hlasité předčítání