Poezie

Aralova smrt

Aralova smrt

 

Vytáčím číslo s velkou slzou v oku.

Prsty se třesou, ruka nechce stát.

Jak jen jí říct že do nebeských končin

mi navždy odešel, můj věrný kamarád.

Nechci ji opustit, vždyť mám ji rád, i více.

Miluji jí, však kamarád je blíž.

I když byl mladý, tak měl nemocné plíce,

srdce teď stojí a duše vzlétla výš.

Nechci ji urazit, vždyť mám ji rád, to věř mi.

Však Aral pro mě štěstí znamenal.

Teď když už prošel zavřenými dveřmi

a spatřil to co dříve nepoznal,

chci na něj myslet.

Zítra, včera, dnes.

Můj přítel mě opustil,

i když byl jenom pes.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nechat lásku jít a nebýt ji hoden. Věčně tiše snít, život nemít zhojen. Smířit se a za...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
Nasáknu-li se tvou láskou Bude z mých pórů prýštit krev Acetylénovým dechem rozžehnu pochode...
Mapa Antarktidy ... na dveře svou adresu píši Ti
Rozletí se do všech stran a v půvabných spirálkách se začne pomalu snášet k zemi ... V o...
Chuť tvého klitorisu zhořkla mi na rtech, už nechci se probouzet ze snů, chuť klitorisu, zhořk...
Všechno tady je a není právě končí žití bál Rozbití a polámaní táhneme tu káru ...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
Co máš za manýry? O co se snažíš? Avšak bezvýsledně. To si tu zohledněme. Zamilovanost k živ...
Vlno řeky, co vléváš se do moře pošeptej, že miloval jsem   Vlno moře, která vlévá...
S trochou ironie   Měla na punčochách díru a já přece ji měl rád neměla ráda manikýru...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Až za úsvitů v údolí, kde si smutek dovolí, tiskne ve své dlani měkce dva malinké lesklé sk...
Nikdy nezapomenu jak kdysi V potoce myli jsme si nohy Jak pili jsme z pramene Ani jak Voněly...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
Až zapíská vlak, až zakleje kouzelník, až vyletí poslední pták, chci, abys byl můj zpovědn...
Kde jsi Procházíš se teď možná Javorovou alejí Listy, ty zetlejí Ale ty mrkáš víčky s dlo...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
žral jsem tě pro tvoje kozy - žral a proto furt za tebou lozil. a když jsi mě nenechala si ani...
Modré zvuky spící temnoty, zní to jak flétna, jsi to ty? Možná spíš jako by plech na střechá...
Šperk   Spínám svou sponou křehký diadém jsem opatrná - křehčí je nad kři...
Nikdy nezapomenu jak kdysi V potoce myli jsme si nohy Jak pili jsme z pramene Ani jak Voněly...
Kytičku fialek donesls mi – potěšila. Neřekls nic – nemusels věděla jsem – ...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
hynku! viléme!! jarmilo!!! co nás to všechny zabilo? – láska či nenávist? chlad nebo vášeň? ...
má milá ráda mi říkala medvídku… pak jsme však zkusili „šedesát devítku“ – teď ani p...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Vlno řeky, co vléváš se do moře pošeptej, že miloval jsem   Vlno moře, která vlévá...
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...
0