Aralova smrt
Vytáčím číslo s velkou slzou v oku.
Prsty se třesou, ruka nechce stát.
Jak jen jí říct že do nebeských končin
mi navždy odešel, můj věrný kamarád.
Nechci ji opustit, vždyť mám ji rád, i více.
Miluji jí, však kamarád je blíž.
I když byl mladý, tak měl nemocné plíce,
srdce teď stojí a duše vzlétla výš.
Nechci ji urazit, vždyť mám ji rád, to věř mi.
Však Aral pro mě štěstí znamenal.
Teď když už prošel zavřenými dveřmi
a spatřil to co dříve nepoznal,
chci na něj myslet.
Zítra, včera, dnes.
Můj přítel mě opustil,
i když byl jenom pes.
Hlasité předčítání
