Malá myška vzdychla si
Že nemá dost kamarádů
Proto z nory bez odkladů
Na procházku vyšla si
Po chvíli hned na jinou
Malou myšku narazila
Jež se také vyplazila
Z nory k toulce krajinou
„Kampak kráčíš myšičko?“
Druhá myš se hned jí ptala
„Zdalipak bys o to stála
Promluvit si sestřičko?“
„Ano stála sestro má
Stála bych o tvoje rady
Neboť najít kamarády
Je má touha neskromná
Vyšla jsem si na výlet
Abych mohla poznat druhé
A překonat chvíle tuhé
Samoty své zavilé“
Na to jí ta druhá myš
Odvětila bez váhání
„To je jenom marné přání
Kterým svůj bol nespravíš
Kamarády nedá se
Hledat jako houby v lese
To užitek nepřinese
Neboť o blud jedná se
Za prvé je třeba čas
K tomu s druhým spřátelit se
K jeho nitru přiblížit se
Nedůvěry zdolat hráz
Za druhé je třeba být
Také velmi obezřetná
Nechtít jako nepříčetná
S každým se hned seznámit
Všichni to si nemysli
Nechtějí jen tvoje blaho
Mohou tě též přijít draho
Jejich špatné úmysly“
„To jsou jenom hlouposti
Na strašení malých dětí
V těch nesmyslů temné změti
Není trocha kloudnosti
Já si najdu přátele
Ať se ti to líbí či ne
Nechci sdílet vize stinné
Tvojí tváře svraštělé“
To pravila malá myš
Točíc se k té druhé zády
Nechtějíc dál slyšet rady
Jež jí byly na obtíž
Proto se dál vydala
S nadějí že najde záhy
Kamarádství dotek vlahý
Který tolik hledala
Po chvíli hned potkala
Malého psa jenž šel kolem
Jehož také cesta polem
Na procházku zlákala
„Promiňte mi vážený
Pane že Vás můj sten ruší
Samotu však nosím v duši
Jíž mám život zkažený
Chtěl byste být prosím vás
Mým přítelem opravdovým
Být mým zdrojem světla novým
Do života vnést mi jas?“
Tázala se myšička
Vroucně přitom na psa hledíc
Zuby na něj hezky ceníc
Lísajíc se celičká
„Tak to ani omylem“
Odvětil jí ten pes bídně
Neboť byl dost očividně
V rozmaru dost nemilém
„Vy si ze mě děláte
Zřejmě jenom hloupé šprýmy
Což je toho důkaz přímý
Že moc úcty nemáte
Ten váš přístup nevhodný
Je pro mě dost urážlivý
A váš hovor ne-li lživý
Je pro mě dost neplodný
Proto mě už nechte být
Přestaňte už můj čas krátit
Neboť s vámi nervy ztratit
Bylo velmi lehké by“
Myška z toho proslovu
Byla celá zkoprnělá
Veliký žal z něho měla
Jenž pak přešel ve zlobu
„Bručoun jeden nerudný“
Pro sebe si pomyslela
A dost silně přitom klela
Na ten projev ostudný
„Už vím proč se povídá
‚být studený jak psí čenich‘
Že má pravdu ono rčení
Stvrdil ten pes nelida“
Dlouho tak stát zůstala
Jak z kořenů vyvrácená
Neboť z ní ta trpká scéna
Všechnu sílu vysála
Nakonec však řekla si
Že to byl jen hloupý tupec
Před nímž bylo lépe utéct
Že hlupáky nespasí
Proto rychle zvedla se
Na svých nohách ještě vratkých
A jen po pár chvílích krátkých
Už s hroznýšem střetla se
„Milý pane hroznýši
Potkat vás mi radost činí
Zdalipak na přítelkyni
Chtěl byste mě povýšit?“
Řekla myška s nadějí
Že bude mít větší štěstí
Že samoty temné scestí
Opustí teď snadněji
„Ale ano myšičko
Přibliž se jen ke mně směle
Hodíme se k sobě skvěle
Ty mé malé zlatíčko“
To jí hroznýš odvětil
Neboť chápal velmi rychle
A uviděl v myšce ztichlé
Možnost snadné oběti
„Já tě hezky obtočím
Abys trochu zahřála se
Pookřeješ v krátkém čase
Rychle si tě ochočím“
Myška byla ztracená
Nevěděla co má dělat
Rychle někam utéct chtěla
Náhlou hrůzou zchvácená
To však možné nebylo
Hroznýš už ji drtil tělo
Což za efekt rychlý mělo
Že jí srdce dobilo
Předtím ale z milosti
Omámit jí stačil jedem
Neboť bylo jeho krédem
Vyhýbat se krutosti
Tak skončila myšička
Jež přátelskou chtěla lásku
Jež si vyšla na procházku
Poblouzněná celičká
Tento příběh dokládá
Že přehnaná naivita
Bláhovost je obrovitá
Která špatně dopadá
Obezřetnost naopak
Dostatečná nikdy není
Čehož mají pochopení
Ti kdo spadnou na zobák
Dobrým radám od druhých
Je potřeba důvěrovat
Neboť se tak vyvarovat
Dá důsledků ponurých
Ti jež nejsou vlídní dost
Nejsou nutně nepřátelé
Akorát to trvá déle
Získat jejich příznivost
A naopak lidé zlí
V dobrodiní všechny předčí
O čemž s velkým žalem svědčí
Všichni ti jež převezli
To jsou tedy závěry
Jež nabízí tento příběh
O myščině velké chybě
Příliš velké důvěry
Je potřeba míti se
Před druhými na pozoru
Ten kdo nedbá toho vzoru
Do záhuby řítí se!