Jsem zabořen v temné jámě
Tíha světa padá na mě
V hlavě mám jen černý stín
Černá chmura už se ptá mě
Zda mi někdo podá rámě
Zda se z toho vyprostím
Všechny dny jsou pořád stejné
Pořád stejně beznadějné
Nedá se jim uniknout
Zdá se mi být dosti zřejmé
Že te bídě neochvějné
Nelze nikdy přivyknout
Leží na mě zavalitý
Kámen těžké banality
Jenž mě drtí solidně
Ony věčné kalamity
Každodenní reality
Sžírají mě poklidně
Má práce jež smysl nemá
Do pevných mě chytla tenat
Z nichž se nelze dostat ven
Absurdity věčné téma
Nutí mi své mrzké schéma
Jímž mám život otráven
Nemocnice ona bídná
Je ta chyba očividná
Jež mě svedla na scestí
Její aura málo vlídná
Z níž má duše není klidná
Působí mé neštěstí
Postrádání kompetencí
Je tam mimo konkurenci
Což je věc dost tíživá
Všichni tamní zabedněnci
Celou moji existenci
Rozkládají zaživa
V práci mé je původ všeho
Původ toho pádu mého
Původ mého ztracení
Jen z jejího vlivu zlého
Podlého a proradného
Vzniklo moje zchvácení
Ta celková smyslu ztráta
Achilova je má pata
Místo mého zranění
Bolest má je všechna spjatá
S oním temným proudem bláta
Který z toho pramení
Zkazit mi můj život celý
To je nejspíš záměr smělý
Oné krize profesní
Poprávu jsem rozechvělý
Z toho jak mé duši velí
Z toho jak hnout nejde s ní
Psychicky mě nahlodává
A těžce mi zabrat dává
Její vláda úmorná
Chmurou už mi těžkne hlava
Z toho jak ta tíseň dravá
Je nesmírně úporná
Ona krize také záhy
Proměnila moje vztahy
Rodinné ve zvrácenné
Přes veškeré svoje snahy
Nemohu už rovnováhy
Nabýt zpátky ztracené
V důsledku jsem tedy ztracen
Životní plán můj je zhacen
Nevím prostě kudy kam
Dohání mě zas a zase
Všeho smyslu devastace
Jíž tu marně unikám
Problém je že jenom já sám
Se tou hrůzou v práci drásám
Jenom já sám o ní vím
Kolegů mých hloupá chasa
Nad svou prací téměř jásá
Způsobem dost protivným
Všichni tvrdí že se mýlím
Že ničeho nedocílím
Tou svou příkrou kritikou
Že způsobem potměšilým
Nazývat vše plodem shnilým
Není dobrou taktikou
Že byť ten náš ústav má snad
Kvalitu jíž dá se zasmát
Přece není nejhorší
Že má vize příliš strasná
Pozitiva celkem jasná
Ani vidět nezkouší
Anebo že jenom v práci
Nacházet svůj motor hnací
Zdá se zjevně přehnané
Že musím svou motivaci
Hledat v jiné destinaci
Chci-li dospět k záchraně
Anebo že zvyknout dá se
Na všechno jak zřejmé zdá se
V tom prý celý je ten vtip
Zapomenout že mám na sen
Jenž chiméře podobá se
O tom že je jinde líp
To jsou ale všechno bludy
Jež plodí jen mozek chudý
S vervou těžko únosnou
Z těch řečí jsem vztekem rudý
A mám výraz barakudy
Jež chce něco zakousnout
Já jsem si tím prostě jistý
Že závěry fatalisty
Jsou naprostá pitomost
Je jen touhou pesimisty
Či krutého masochisty
Zvěčnit hrůznou přítomnost
Člověk který skončil v díře
Chycený jak v pasti zvíře
Musí zkusit jít z ní ven
Nemůže s tím být hned smířen
Že je věčnou kletbou stižen
Žít v tom žalu trýznivém
Stejně tak já nechci tady
Upadnout do stínu vlády
Nechci nechat pohřbít se
Nechci tady umřít hlady
Ani nemám zvláštní spády
Nechat nudou pozřít se
Nechci nosit žalu masku
A též nechci dávat v sázku
Svoje zdraví jediné
Z nemocnice hloupou chásku
Nechci nechat zničit lásku
Svojí buňky rodinné
I když už si trochu zvykám
Na to jak tu často vzlykám
Jak tu smysl postrádám
Jak nad ztrátou smyslu vzdychám
Jak do citů hořkost míchám
Jak se do chmur propadám
I když jinde zkouším hledat
Smysl jenž by mohl zvedat
Moji bídnou náladu
I když jak se žalu nedat
Jak ty černé chmury vstřebat
Mám pár dobrých nápadů
Přesto zdá se jednodušší
Rozloučit se jak se sluší
A prostě pryč utéci
Spíš než trápit svoji duši
Vhodnější je všechno zrušit
Ze všeho se vyvléci
Už jen kvůli tomu že mi
Zatemnilo všechny vjemy
Tohle místo nevábné
Že je dále z toho zle mi
A jsem z toho téměř němý
Jak je tu vše závadné
Už jen kvůli pomyšlení
Že už pro mě šance není
Zrušit svoje poddanství
Že bych měl dál v ponížení
Které není k vydržení
Chřadnout v tomhle vyhnanství
To je vize jež mě leká
Z níž po zádech pot mi stéká
Natolik je hrozivá
Proto k tomu pryč hned spěchat
A nechtít už na nic čekat
Rozum můj mě vyzývá
Hlasité předčítání