Sluníčko svítí nad krajinou
a vody v řekách zas volně plynou.
I starý rybník tu volnost ocení,
rád oželí mrazivé lední sevření.
Královna Zima už se krutě netváří,
venku teď vládne Předjaří.
Mráz a led už nedostanou povolení
a slunce hřejivé vše k nepoznání změní.
Matka Příroda zvolna vstává,
ospale mžourá na svět.
Mladý kos světu na vědomí dává,
že bude hnízdo stavět.
Skupina srnek v temném lese,
v ranním chladu se zimou třese.
Ta trocha chladu, to se snese.
Vždyť těžký kožich pronese se.
V krbu ještě oheň plápolá
a nad stavením stoupá dým.
Brzy však, až Jaro zavolá
svět zase zkrásní, já dobře to vím…
Když zavoní mi ranní káva,
i já se probouzím.
Stromy a keře plné květů a zelená tráva,
tak o tom já si sním…
Hlasité předčítání