Poezie

Mozaika citů
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: VGd

Poslední svíce dohasíná,
bolí mě oči a srdce.
Poznal jsem, že jsi úplně jiná.
Jak láska je pomíjivá…

Chtěl jsem ti verše psát,
teď už ale nechci.
Měl jsem tě moc rád,
teď vynechám veršované kecy.

Tvé nahé tělo bylo mou zárukou,
rád jsem tě nosil na rukou.
Cosi však vyhořelo.
Zbylo jen tvoje krásné tělo.

Teď patří jinému a ne mně,
jak je to v dramatu dojemné.
Zůstaly jen barevné vzpomínky,
jako v mozaice když skládáš kamínky.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

VGd

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Člen
7 let před

Máte zajímavé verše a úžasný cit pro výběr obrázku. Vytváří to vždy hezký celek, příjemně se to doplňuje.

Vladimír Grim
Host
Vladimír Grim
7 let před
Odpověď pro  Toomb

Děkuji Vám.Tak nějak si hraji se slovy,ale vždy to také nevyjde.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Aralova smrt   Vytáčím číslo s velkou slzou v oku. Prsty se třesou, ruka nechce stát. Jak...
Cesta již není písek a udusaná hlína, taková byla za časů pana Kryla. Dnes je špinavá a mnohe...
Je v nebi. A nebo kdoví kde je? Prošel branou. Ale co je za ní? Cháron s loďkou, milí příbuz...
Nech promluvit ten čistý cit a neměj z toho strach. Nepozná-li duše klid, láska obrátí se v pr...
Naložil jsem do lihuMeruňkovou koblihuPrý dobré je to na mozekAby už mi neříkali "bezmozek&qu...
Podzimní loučení
Podzimní loučení   Když břízkám řídne šat nezbývá než přijmout fakt, že podzim vládu...
Čas rychle uplývá, lidé se mění. Kdo stejný zůstává, ti z toho pění. Představy o druhých ...
Prosinec 18   Sametový šál se vine kolem krku, Tváře bez oděvů brání vrstva sádla, A t...
Fialky pěstěné v záhonu pod indigem vonícími fontánami, jejichž třpyt zalyká se, jako ...
Neznám tvůj věk, ani tvářAni místo pobytuVím jen, že verše umíš psátV nich našel jsem tvoji ...
Proč mi nechceš odpustit, své srdce zase láskou naplnit? Já se tolik snažil vše napravit, mohli...
Na hřbetě zebry pádím do neznáma. Jen zkuste si to představit! mávám tátovi, mávám mám...
Anděl na okně   Jakoby dotek anděla navštívil naše ustarané bytí. Nahlédl oknem, usmál...
Struny podzimu   Zas znějí tóny něžné melodie to podzim zvolna přichází u srdce jímá lehk...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Tak drž to nebe můj anděli abys unesl všechno co na Tebe nakládám.   Silná ramena pe...
Dotek nebe Dotek pekla ---------------------------------------------------------------------------------...
Život mi prestrel biedny stôl. Stvrdnutý chlieb,horkú soľ, skysnuté víno ponukol. Za dobr...
K nebi se vypíná, mohutní, tyčí, visutá ohrada zostřených tyčí; zpoza opevnění slyšet je r...
pravda si žije vždy vlastním životem nehledě na to co o tom si myslíš – a stejně nemá to...
Přinesl jsem ti náruč plnou kopretin, byl jsem nadšený tvým objetím. Snad tě opravdu květina o...
Potichý šepot, šumění listů, studený vánek, vzdávám hold místům, zalitým vodou, líbez...
Šlapu sněhem a prodírám se vánicí. Nevím už, jakou jdu ulicí. Rozbité boty a odřený kabát,...
(Věnováno českému hudebnímu projektu Trist.) Tento svět, tak šedý a temný, rozťal moji duši...
v poslední době si žiju dost na hraně - navenek se mnou je možná i švanda. uvnitř však cítím...
Dnes je to sto dní jak je mi známo Co jsme si řekli v naději ano Radostí dal bych se do běhu M...
Tak ti zase přibyl další rokNaštěstí jen pouhý jedenTřiadvacet, toho by se bál jen cvokVždyť j...
~ Při meditaci nad výškou, překrásný Let na čas se dívám ~ Pomník pro všechny: - kdo přiš...
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou! – udeřím tak silně že už nevstanou – udeřím tak silně...
Bytosti mrazu   Mezi kosy dlouhé nosy tenká těla nevěděla co jen chtěla co jen ří...
0