Piju vínko ze džbánku,
venku všechno jarem voní.
První list se chvěje ve vánku,
kos s kosicí se v parku honí.
Červené víno si naleji
a sním o dívce v kvetoucí aleji.
O dívce ladných tvarů a očí hlubokých,
o dívce krásné jako první hřích.
Když bílého si vína dopřeji,
ta krása mizí a ztrácím naději.
A místo něžného s dívkou souznění,
cítím jen žáhy pálení.
Ať bílé nebo červené,
jen planá touha, myšlenky zmatené.
Jen pouhé přání je otcem myšlenky,
když zabodnu oči do dívčí halenky.
