Jarní
Když jarní tání říčky naplní
tráva je řídká mezi listím z podzimu,
budí se každý živý tvor
a nemyslí už na zimu.
Skřivánek áriemi nešetří,
v roklích i trochu sněhu zbývá,
když sněženky a bledule les rozjasní,
zima už jenom odeznívá.
Devětsil novou sílu rozdává
z plicníku loňský motýl nektar saje,
podléškám modř do fialova sluší
a ptačí band co hrdla stačí hraje.
Včely se po nektaru shání,
střídají jívy, podběl, petrklíče, křivatce,
na sasanky a orsej zaletí do lesíka,
krokusy, talovíny, ladoňky najdou v zahrádce.
Vše úlevně se probouzí, dýchá nadějí,
z kořenů stoupá stromům míza
brní je pupeny – pár slunečných dnů postačí
bude je zdobit svěží zelená říza.
Jaro je tady – zima nerada se vzdává,
ptáci ho nesou na křídlech z jižních krajů,
vybubnoval to datel, strakapoud
nastává čas vzkříšení – jeden z největších tajů.
V Litomyšli dne 27. března 2021 Irena Švecová
Hlasité předčítání
