Poezie

Blatouchy

Ve vlhkém lužním lese na břehu potůčku kvetou zářivě žlutě blatouchy.
Autor: Motýlek
Toto dílo je (36/42) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Blatouchy

 

Jásají jarem

ve vlhkém lužním lese,

kde studánky pramení,

na březích potůčků

ve svěží jarní zeleni

zlaťáky jásavé

na mokřadech rozházené.

 

V kuličkách nerozpuklých květů

skrývají tajemství

dávných pokolení,

uchovávají  moudrost,

kterou my, odtrženi

už jsme zapomněli.

 

Nevážíme si přírody,

ničíme její bohatství.

Otupělí technikou

umělých prostředí

hamižní vlastnit vše,

co jsme spatřili

přicházíme o největší dar –

vidět a uchovávat krásu světa.

 

V Litomyšli dne 7.  dubna 2021   Irena Švecová

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 35         Část 37 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

v propasti lásky prvotina z jara 2016   je to touha po štěstí smutného člověka jenž ví ...
já sám jsem si svým vlastním neštěstím… jak nebýt sebou sám nikdy nezjistím. šťasten ...
Ostrovy Nevím, zda mám talent a je mi to celkem jedno. Jako člověku, který si rád píská ...
Žít na zemi   Tak neplač, dívko po nocích Tak neplač do peřin Já vnutím ti svůj jemný sm...
v poslední době si žiju dost na hraně - navenek se mnou je možná i švanda. uvnitř však cítím...
prvotina z léta 2016 na motivy mistrovského veledíla Máj od Karla Hynka Máchy     byl ...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
trápí mne stesk každé ráno. trápí mne stesk každý den. a trápit bude – vím že ano – v...
Sedím a koukám z okna, čtu mezi řádky, a kolem mě svět utíká, jak kolotoč na pouti, všec...
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka! - nesmět se ani hnout - ruka mi cuká - snad ten nůž pop...
Závodím s časem, kdo zabije koho. Trumfů mám pár, však on jich má mnoho. Sedím tu v křesle ...
Struny podzimu   Zas znějí tóny něžné melodie to podzim zvolna přichází u srdce jímá lehk...
nechceš-li se mnou být – nemusíš. - ne – to ty se mi nehnusíš -   chceš-li být ...
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...
Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen a ukazují cesty, kterými jsi nešla. Stezky ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
I   již stojí zde - na břehu říčním - daleko černých stěn přehradních vě...
A bylo šero... A všude kolem podzim a listí, a listí a šero. Co stvořil podzim v prostoru, to pro...
Po autorkém čtení seděli jsme v salónku, kam nikdo, krom obsluhy lačnící po našem odchodu, necho...
Jsme snílci, kteří věří snům, jenž odráží se v zrcadle. Tápeme slepí na bradle… Uv...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
sedím s tebou sám na bytě a pokouším se zabít tě… ostatně tu sedím sám - sám s tebou ...
otlučená, počmáraná ustaraně postává u silnice telefonní budka  - introvertní závan...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
Vzpomínky dřeva v podkroví. Smrkové židle, stůl dubový. Šlapací stroj má tu svou skrýš, i ...
Co je štěstí? Kolik je na světě lidí a každý je spatřuje v něčem jiném,  v každé et...
Všechno tady je a není právě končí žití bál Rozbití a polámaní táhneme tu káru ...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
0