Z nudy

Slunce je vysoko na modré obloze,
v srdci mi začíná citová koroze.
Slunce se opírá do zad a do dlaní,
paprsky pobízí mé nitro ke snění.

Stín mříží u oken pokrývá lavici,
v hlavě mám předlouho myšlení vánici.
Na okenní tabulce leskne se zlatý vlas,
hluboko v duši své slyším ten známý hlas.