Zvláštní, že máme všichni minuty jiné
a kolik z nás se v životě mine.
Než se setkáme náhodně
a pravděpodobně,
že spolu život bychom sdílet chtěli,
ale jinak než telefonem či virtuálně,
o tom co v minulosti jsme měli
a co vysníváme si momentálně.
Někdy se cesty střetnou a někdy rozejdou,
ale nemusí to být jen pro jednou.
Lidé někteří jsou si souzeni,
ovšem velmi často nuceni
si zkusit pár chvil od sebe,
tak jako slunce bez nebe,
které řekne si musím k nebi dojít,
tak jako lidé se mají potřebu zase spojit.
Sice to, co vztah nazývá se
nese sebou rány a šrámy jisté,
člověk, který nikdy nemiloval
by chtěl být na jejich místě.
Ale existuje vůbec osudová láska ?
říká se jako strom,
u nich ale taky ne jedna větev praská,
musí být silný jako hrom.
