Poezie

Sobec

Autor: Bára Adéla

Jsem sobec!

Vidíš ty nafouklé tváře?

Než se rozdělit, sama vše sním.

Vidíš ten nepřítomný pohled?

Než se rozdělit, sama sním.

Vidíš ty ztrhané ruce?

Než se rozdělit, sama vše splním.

Vidíš ta sehnutá záda?

Než se rozdělit, sama vše vyřeším.

 

Jsem sobec! Jsem lakomá!

Však kdo má víc než já,

když nic si vzít nenechám?

A beru plnými hrstmi.

 

Světe, podívej se!

Jsem sobec, a vzít si to nenechám!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Bára Adéla

Jsem začínající pisálek, baví mě čtení i psaní různých žánrů. Budu ráda za veškerou kritiku, která by mě mohla posunout dál v mé tvorbě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas…   sám sebe se musím stydět –...
Ráno se opírá o okenní rámy Se silou hrotu oštěpu A elegancí dámy Jeho světlo se láme ve...
Sesypaná v rohu na anonymní hromadě nevěda jak se poskládat do úhledných řádků ne-smys...
Fénix ... náhle vstáváš z šedobílého popela
Opět příšera s tesáky od krve a děravou kůži přítele vyráží skřek a nadchází - Stře...
Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
Probíhá někdy skrytě. kdosi po tajnu spřádá sítě a přeje si chyť se chyť. Už vím- chytit...
nechceš-li se mnou být – nemusíš. - ne – to ty se mi nehnusíš -   chceš-li být ...
v práci jsem dneska byl do jedný do rána - není to zrovna moc dojemná otrava. a v době posled...
Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme s...
uprostřed pokoje před skomírajícím světlem posledních svící, ,,to prej, aby byla trapná r...
Svině Svině hnusná, hnusná, hnusná, každý na lep skočí ji, nedej Bože, aby někdo odepřel o...
Až se ti někdy bude chtít koutkem oka zavadit o můj prostý život... Bez vyzvání vejdi dál ...
proč to my nedáme do kupy? vždyť krása tvá mou pýchu otupí a tělo mé tě v zimě zahřeje...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
Fialky pěstěné v záhonu pod indigem vonícími fontánami, jejichž třpyt zalyká se, jako ...
 Starý dům na nábřeží dýchá  nostalgií. Kolik tajemství a příběhů zažily jeho zdi. K...
Stěny kolem nás jsou jako z papíru alespoň mám pořád na co psát čmárám -...
Už nespěchám   Už nespěchám, nejím polévku, když je horká. Už nespěchám, ujížděj...
Do války žene vojíny skří-pějici zvuk Trumpety Fanfáry pro: v minulosti padlé I pro: v budo...
Probíhá někdy skrytě. kdosi po tajnu spřádá sítě a přeje si chyť se chyť. Už vím- chytit...
uprostřed pokoje před skomírajícím světlem posledních svící, ,,to prej, aby byla trapná r...
Našeptává slůvka tklivá, o tom jak je těžké býti, o tom jak je krása pomíjivá, když n...
idea ideu navzájem ničí - ty znělé potichu jsou tišší – tišší - už jenom hluší je v...
Jen uletět někam kde svobodná můžu být kde myšlenky neznamenají nic kde svoje srdce můžu ...
Závist   Přítel mi píše, že mi závidí Do mého života však slepý, nevidí Za tuto z...
křičela „bolí to! – ach. auky. auky!“ já zas „mě mrzí to... tak čauky mňauky.“ – dn...
v poslední době si žiju dost na hraně - navenek se mnou je možná i švanda. uvnitř však cítím...
Své ruce pnu do větví   VĚTVÍM SE   plna touhy zanechat v té kůře srdce otisk pou...
0