Poezie

Sobec

Autor: Bára Adéla

Jsem sobec!

Vidíš ty nafouklé tváře?

Než se rozdělit, sama vše sním.

Vidíš ten nepřítomný pohled?

Než se rozdělit, sama sním.

Vidíš ty ztrhané ruce?

Než se rozdělit, sama vše splním.

Vidíš ta sehnutá záda?

Než se rozdělit, sama vše vyřeším.

 

Jsem sobec! Jsem lakomá!

Však kdo má víc než já,

když nic si vzít nenechám?

A beru plnými hrstmi.

 

Světe, podívej se!

Jsem sobec, a vzít si to nenechám!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Bára Adéla

Jsem začínající pisálek, baví mě čtení i psaní různých žánrů. Budu ráda za veškerou kritiku, která by mě mohla posunout dál v mé tvorbě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme s...
Nemůžu spát, otáčím se z boku na bok. Plíce mě pálí, mám ucpaný nos. Hlava ta třešt...
V domácím ateliéru malé útočiště mám. Emotivní, rub a líc, věřím a dýchám. Osobitý sty...
Po hladině stýskání splývám s tvými slovy v nádechu hřejivých vod souzním v tónech bar...
Co máš za manýry? O co se snažíš? Avšak bezvýsledně. To si tu zohledněme. Zamilovanost k živ...
za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
Asymetrie lesů - které navštěvuji zřídka, poněvadž uvrhá mne do niterních klesů, kdy...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
času co tady máš – máš vždy moc málo! – žiješ a umíráš… co za to stálo? a za co stá...
kráčím opilej ulicí - dnes budu spát jak v hrobě - mám totiž slušnou opici a dobrou noc...
a už zase jsem prázdnej papír - plnej skvrn asi byl jsem delší dobu na slunci - nebo na drogách ...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
  má tělo rysů vlažných - ta stála by mi za hřích - Však odsekla jen „nazdar!“ a hříc...
Ujíždím z toho neosobního dusivého betonu... Vítá mě zelená náruč Mám chuť se do ní vrhnout...
sedím s tebou sám na bytě a pokouším se zabít tě… ostatně tu sedím sám - sám s tebou ...
Vyprosil jsem si od denního pána oblohy noc která obrátila mne naruby shrbený te...
Muzika mě nakopává. Není to kickboxer, ale silná káva. Dražší než polovička drahá, p...
prvotina z podzimu 2016   ulice města potemněly. v posteli večer mne sžírá chlad. snad jsm...
Ráda pozoruju z voňavé slunečné stráně pastvinu u lesa a na ní stádo krav. V tom soustř...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
Sesypaná v rohu na anonymní hromadě nevěda jak se poskládat do úhledných řádků ne-smys...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
Až se oblaka roztrhnou přivineš mě k sobě konečky prstů prohrábneš mi vlasy ledabyle Včerej...
Hádanka   Těším se až mě něžně pohladíš, Vstoupíš do mě Pomalu to rozjedem… Zažije...
na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
0