Poezie

Slova

Autor: Bára Adéla

Slova jak vlny

valí se kolem.

Kdo se naučí

ty vlny spoutat

ten vyhrál boj

jménem Život.

Slova jak provazy

napnuté k prasknutí

někoho podrží

jiného donutí

ukončit ten boj

jménem Život.

Slova jak bubliny

co dítě fouká do světa

a dívá se

kam doletí

kdy prasknou

koho potěší

koho zarmoutí.

Dítě

to učí se teprve

jak obstát

jak se nezhroutit

pod tíhou slov.

Jak vyhrát boj

jménem Život

nebo prohrát,

čestně prohrát boj

jménem Život.

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Bára Adéla

Jsem začínající pisálek, baví mě čtení i psaní různých žánrů. Budu ráda za veškerou kritiku, která by mě mohla posunout dál v mé tvorbě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

bylo by milé překvapení kdyby tam na mě čekala. bohužel… taková není – to už by spíš š...
Starý mostek   Mostku od nikud nikam vábíš mě a přitahuješ tak krásně neužitečn...
Platim něco přes, drobný si nech Vynech mě, zpravidla se vrací ve třech pivech Vratná záloha za b...
Ledovým střepem poranila srdce malého Káje zlá zimní královna. Zdá se, že si stále hraje...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou &n...
Země ze mě   jen se tak trochu povrtat prokypřit pod povrchem i hlouběji důkladně pozobracet ...
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka! - nesmět se ani hnout - ruka mi cuká - snad ten nůž pop...
člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
Jsem panna ve výloze Pozoruji korzující dav na ulici Záplavy baťůžků, tašek a kabátů Slyš...
Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen a ukazují cesty, kterými jsi nešla. Stezky ...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
vše co chci už dávno mám. čím víc chci tím víc nezískám a čím víc získám tím mén...
Závodím s časem, kdo zabije koho. Trumfů mám pár, však on jich má mnoho. Sedím tu v křesle ...
  po zeleném kraji do dáli svrchu pláče jasné modré nebe. je krásně… dneska na obrazo...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? - čeho jsem m...
možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas…   sám sebe se musím stydět –...
hřmí mi myšlenky po kolena v blátě usychám   pomalu vplouvám do nikam   Bůh ví...
A bylo šero... A všude kolem podzim a listí, a listí a šero. Co stvořil podzim v prostoru, to pro...
blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
včera jsem rozhodl se dnes to vzdát a dnes jsem rozhodl se tomu smát! - kdybych se jednou snad r...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
Asymetrie lesů - které navštěvuji zřídka, poněvadž uvrhá mne do niterních klesů, kdy...
Účinky jako slabá tráva, nápoj, po kterém je výborná nálada. Byl vzácný, určen jen čí...
  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Horko a popraskané ruce, V ústech sucho a bolavé plece. Uz to trvá několik dní. Tento okamžik nem...
Závodím s časem, kdo zabije koho. Trumfů mám pár, však on jich má mnoho. Sedím tu v křesle ...
Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou &n...
0