Byť zlaté časy mládí dávno minuly
tak jako triumf Krista v květnou neděli,
přec v čase stáří smrti bát se netřeba,
když slastí z vášně pominula potřeba.
Já krásných lásek užil si již víc než dost,
teď květy samoty si šlechtím pro radost,
mně bolest z opuštění žádná nezbyla
a mramor bysty Smutku cídím doběla.
Zlá můra lidských protiv zažehnána jest
jak sluncem mlžný opar nad střechami měst,
kde slepá žádost srdce k činům nevede,
tam rozum prostý touhy k dharmě přivede.
Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...
Hlasité předčítání