Muž, jemuž z hlubin noci zjevoval se sen,
že zemře pro lásku, než přijde nový den,
vždy z toho málem v rozum ztratil důvěru,
neb v nitru těžce snášel ženy nevěru.
On v mlhách přitahoval smutku otěže
a pluhem zloby brázdil hřeben sněžných hor,
než seznal, že ho k milce už nic neváže
krom chtíče, z něhož vzplanul jeho bolný vzdor.
Přec nezbavil se tíhy snové představy,
o lese, jezeru a tiché roubence,
kde jeho milá z lučin kraje doubravy
jen pro něj váže vonné květy do věnce.
Kruh ohně kdysi vzplanul a z něj povstal Běs,
než z mrazu všudy rozhostil se hustý les,
pak zdědila Zemi podmanivá Vesna,
kdy zmámení spáči probudí se ze sna?
Hlasité předčítání