Jednoho dne malá myš
Rodičům svým sbohem dala
Pár věcí si s sebou vzala
Opustila rodnou skrýš
Po krátké však chvíli již
Všimla si jí velká kočka
Která na ní hnedle počkat
Chtěla až k ní přijde blíž
„Kampak kráčíš myšičko?“
Medovým jí řekla hlasem
„Zdali vědět kdopak já jsem
Nechtěla bys maličko?“
Myška byla bez hlesu
Najednou jí zrudla líce
Nevěděla zda je více
V úžasu či v úděsu
Byla vskutku nádherná
Ona velká kočka skvostná
Byla téměř neúnosná
Její krása nadměrná
Myška na ni hleděla
Nemohla z ní spustit oči
Nevěděla co si počít
Promluvit se styděla
„Vy snad kočka budete“
Nakonec jen tiše řekla
„Promiňte že jsem se lekla
Oné chyby nedbejte
Rodiče mě před vámi
Od malička varovali
Všichni se vás hodně báli
Co jen paměť sahá mi
Nikdy mi však neřekli
Že jste tvorem tolik krásným
Že před vaším zrakem jasným
By hned všichni poklekli“
„Děkuji za lichotku“
Odvětila kočka sladce
„Strach je vždycky špatný rádce
Radši ho znič v zárodku
To jsou mylné názory
Které o nás myši mají
Je to jenom snůška bájí
Která temní obzory
Jestli chceš tak neváhej
A pojď hned do mého sídla
Je tam vždycky hodně jídla
A všem myškám je tam hej“
Myška k tomu svolila
Čímž svůj osud zpečetila
Nad tím jak moc hloupá byla
Mnoho slz pak prolila
Kočka si ji odvedla
Na zámek kde pansky žila
Kde pokud kdy láska byla
Velmi rychle pobledla
Hodně myší žilo tam
V podřízené poddanosti
Musely tam v bezbrannosti
Čelit věčným trampotám
V pokoře a obdivu
Musely té kočce sloužit
Kolem ní jen věčně kroužit
Jako by šlo o divu
Musely ji uctívat
Neustále se jí dvořit
Vzletné básně pro ni tvořit
Velký cit v ní budívat
Musely jen pro ni žhnout
Být jí pořád k dispozici
Ať už bdělé nebo spící
Vždy k ní rychle přiběhnout
Musely k ní sladké být
Plnit všechna její přání
Bez přestání myslet na ni
Hýčkat ji a velebit
Také ale nuceny
Byly zastat všechnu práci
Nemohly moc oddych dát si
Dřinou byly zpoceny
Jenom na nich spočíval
Chod celého toho zámku
Dost často na úkor spánku
Na který čas nezbýval
Kočka totiž nad nimi
Vládla velmi přísnou rukou
Život s ní byl spíše mukou
Než je činil šťastnými
Když myšičku některou
Napadlo se chtít jí vzepřít
Hleděla tu vzpouru setřít
S brutalitou veškerou
Přísné tresty volila
A často i tresty smrti
V čelisti své která drtí
Mnoho myší skolila
Myšky v tom však nechtěly
Vidět žádné velké hrůzy
Spíš to byly přísné úzy
Jež se měnit nesměly
Obecně ten úděl svůj
Nevnímaly příliš černě
Chtěly kočce sloužit věrně
Zůstat u ní stůj co stůj
Žily v mylném domnění
Že to s nimi myslí v dobrém
Že to není velký problém
Nejsou-li vždy v souznění
Nebyly si vědomy
Toho že je zneužívá
Že jim její láska lživá
Všechny zuby vylomí
Žily v jejím područí
Vlastně celkem spokojeny
I když byly podrobeny
Tomu co jim poručí
Jenom občas mívaly
Pocit že je něco špatně
Který ale celkem zdatně
Ze své mysli smývaly
Takhle tedy prožila
Myška zbytek svého žití
Chycená do temných sítí
Lásky v nichž se soužila
Spadla kočce do pasti
Ze které už nebyl únik
Celý život potom u ní
Žila v bídné propasti
Podobně i muži se
Chytají do ženských pastí
Kde je čeká tisíc strastí
Jimiž dlouze mučí se
Ženy z mužů dělají
Rády svoje služebníky
Kteří na to kývou s díky
Vlastních zájmů nedbají
Ani jim to nepřijde
Že to tak snad není správně
Že se dá žít rovnoprávně
Že se ženám vzepřít jde
Nechají si diktovat
Co si myslet a co činit
Nechají se bez příčiny
Do okovů přikovat
Přitom ale nemohou
V tomhle stavu býti šťastni
Ženou se do zkázy vlastní
Tou podřadnou úlohou
Šance mají mizivé
Že to břímě někdy shodí
Že nějaké štěstí zplodí
Ony vztahy ničivé
Ženy ty je nepustí
Nikdy ze svých pevných spárů
Umoří je množstvím svárů
Které v kolaps vyústí
Muže co se pokusí
Uniknout té jámě vzlyků
Bez váhání v okamžiku
Roztrhají na kusy
Hlasité předčítání