Neradno mi sténat nocí bez dechu,
když touha má jen rozlila se z nouze
po sklepě plném zbytků ostychu
a mysl slabostí tak omlouvá se dlouze.
Jsem dědic dávných lovců srdnatých,
co ženám k nohám složí oběť skopce,
ty tabuli svou strojí z větví košatých
a k lásce plodu nesnoubí se krotce.
Duše má přec utkána je z vláken květu,
jež zemi odňala svůj živočišný pel,
lásko má jen nedávej svou krásu světu
a ve mně rozviň se jak v louce kontryhel.
Hlasité předčítání