Adel Raven a Robert Laurenc
Před pár týdny jsem se s Adel ještě neznal. Znal jsem jen básně, které psala a moc se mi líbili. A nějak se stalo, že jsme se stali přáteli, byť zatím jenom na síti. Ale to nám oběma nebránilo, abychom se hned domluvili na prvním společném projektu – VĚNCI SONETŮ, který bude dýchat atmosférou Adventu. A protože jde o 7 básní, které navazují a které jsou střídavě napsány Robertem a Adel, tak je to trochu delší.
*Věnec sonetů se skládá ze 7 sonetů a rozebírá dané téma a platí, že poslední verš každého sonetu je prvním veršem následujícího sonetu. Přičemž poslední verš posledního sonetu je prvním veršem úvodního sonetu a tím je upleten “věnec”.
Robert Laurenc
ADVENTNÍ POHODA
1. Robert
Dnes je kouzelná adventní neděle
Venku byl ráno mráz
A trochu ho mám i na těle
Nákupů nastal zase čas
V duši vládne mír
A trochu ironie
Já musel koupit sýr
Jinak rodina nepřežije
A když lásku v srdci mám
Kolem dívám se, jak divně se žije
Proto nemůžu být nikdy sám
Samota ve mně nepřežije
Dneska prostě radost v srdci mám
Kousek vám jí ve verších posílám
2. Adel
Kousek vám jí ve verších posílám
píše a můj chat je půvaby zasněžený
láhev tichých chvil tak ráda otevírám
hlučný hlas je ve vichřici oběšený.
Proutí dne váže kolem mě své písně
na kostkách dlažby lesknou se tance světel
můj žal se dere ze spárů věčné tísně
a bol ze srdce se zvony odletěl.
V roji lidských davů jsou i mé stopy
a mezi polibky sněhu klidně kráčí
tak, aby obešly výmoly i hroty
a došly až k chrámu, kde víra léčí.
Přeji si, ať rodiče nám čas nesmyje
a ať hřeje nás teplý rolák naděje.
3. Robert
A ať hřeje nás teplý rolák naděje
Nosíme ho každý den
To lidem jistě prospěje
Protože naděje to je sen
Čas snů a smíření, to Advent je
Tak usměj se na své přátele
Třeba jen v vzpomínce, ať to je
Když nic, bude ti líp na těle
Spěch nechej davům běsnícím
Vy si nechte klid a pohodu
A věřte dětem, na Vánoce se těšícím
Každé z nich je hned druhé po Bohu
V nich žije adventu kouzlo
Co odněkud z nebe na zem sklouzlo
4. Adel
Co odněkud z nebe na Zem sklouzlo
a sahá si až k Mariánskému dnu
z nějž se až do ozvěn hor vyšplhalo
a svými odlesky tvoří kroniky snů.
Ulice jsou propletené výzdobou
která odráží dopad té magie
jen jedinec mdlý trpí teď chudobou
však boží poslové vedou terapie.
Na náměstí stojí v obleku štíhlý strom
trdelník nosí skořici jak kabátek
krásy podtrhává komety ohon
a morseovku vyťukává podpatek.
Mrazem se již nehýbou mé pocity
má přání občas vystýlaj dolomity.
5. Robert
Má přání občas vystýlaj dolomity
Srdce ale odvalilo tohle kamení
Já rád mám vánoční hity
Hlasité předčítání