Poezie

Slova skrytá v žáru vášnivých bouří

Toto dílo je (12/25) součást sbírky: 
Inspirace pro život
  

Slova tvá, jako duhová perleť magické rosy, zazáří pokaždé, když charisma Měsíce okoření je ledovým dechem nevědomí. Někdy se ale stane, že slova tvá s grácií přehlíží hvězdné manýry tu a tam zapomenutých božských snů andělů na zem spadlých. Slova tvá občas nevědí, že zpáteční jízdenka v celku nic nestojí, že schody, ať už do nebe nebo do pekla, skryté kouřově tajemným oparem magické mlhy Avalonu, prozradí jen večerní zlato vášnivých rudých červánků. Čím je to, člověče, že slova tvá jakoby občas nevěděla, že z nebe bez šatů přicházíš, a navracíš se tajemnou bránou skrytou za duhou sedmi barev, krok za krokem navždycky sám.

NEZAPOMEŇ, JSEM VICHŘICÍ NA HORÁCH, CO NIKDO NIKDY NEZMĚŘÍ, JSI PERLETÍ V LASTURÁCH, I MAJÁKEM NA POBŘEŽÍ JSEM

Slova tvá, za temného soumraku i s východem zářivého Slunce, do větru vepsaná, navždy už zůstanou nad plamenem svíčky spálená na popel, když ve smutku vzýváš dny včerejší bez vzpomínky na radost a nevinnost nejen duše své. Slova tvá, ať už proměněná v lásku nebo jedovaté šípy, navždy proměněná v atomy popela, modrý živel odnese je, ať chceš nebo ne, až vyhasne plamen hadí síly tvé, proudem řeky bez ohlédnutí k bolestem vezdejším. V žáru vášnivých bouří slzami skropená slova tvá, bez rozpaků usuší jen upřímné pohlazení andělů.

NEZAPOMEŇ, JSI JEŠTĚRKOU NA POUŠTI, V DUNÁCH ZRNKO PÍSKU JSEM, JSI SRDCEM, CO ODPOUŠTÍ, ŽIVOT I SMRT JSEM

Slova tvá, snad dozrají zavčasu ve vůni rudých růží, než podzimní mlha Avalonu převalí se nad krajinou, a v modrý šat čarodějek vod obléknou se už navždycky. Vznešená slova zaříkání nesmažou v jiné dimenzi nevědomost tvých sobeckých přání. Slova tvá zapomínají na provokativní vůni jara a léta, včera, dnes a zítra zas, v této jedinečné a neopakovatelné dimenzi bytí. A zahalená v plášti z černých havraních per nemilosrdně přehlíží slaměné panenky oděné do šatů z bílých pavučinek.

NEZAPOMEŇ, JSEM PÍSNIČKA PO RÁNU, CO V HLAVĚ TI ZNÍ, JSI CUKRÁTKEM Z FONDÁNU, JSEM HLADEM TVÝM I ŽÍZNÍ, JSME KVĚTINOVOU ESENCÍ LÁSKY JEDINÉ

Slova tvá, nikoliv bez viny schovaná v břiše velryby, s láskou i neláskou zapomínají na milované bytosti, navždy už jsoucí za duhou, a přece s náručí otevřenou, v dušičkovém hrnečku čekající na slova tvá. Slova tvá člověče, zapomínají, že zákon gravitace, přestane jednoho dne platit pro každého jednoho z nás, až s lehkostí pírka zmizí naše vědomí v tajemných pravodách věčnosti.

Jako omamná droga každý den slova tvá, bez víry v jedinou tvořivou energii, malují obrazce dramat kosmického hologramu. Slova tvá, bez vědomé ostražitosti, podléhají vnitřním touhám v závislosti na zrádné chuti sladkého karamelu hmotného světa. Proč bez svobodné vůle, v jakémsi mdlobném polospánku, podléhají naše SLOVA očarovaným vizím odkudsi odnikud, přestože hluboko v podvědomí víme, že naše duše s rozechvělou radostí přeje si, abychom se nebránili ZAKÁZANÝM vzpomínkám?

JSEM NEPROBÁDANÝM ZÁKOUTÍM VÁŠNIVÉHO SRDCE MÉHO I TVÉHO, JSI OSTRAŽITOST POHLEDU OČÍ MÝCH, JSEM TEBOU A TY ZAS POLOVINOU SRDCE MÉHO I TVÉHO JSI

Autor: Rebeka Sprinncová

Webové stránky: Psychologie chaosu

Facebook: Psychologie chaosu – kvantové vědomí

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 11         Část 13 >>

O autorovi

Rebeka Sprinncová

Albert Einstein: „Objevuji tak, že přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím. Devětadevadesátkrát se mýlím. Po sté trefím do černého.“

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Příběhy mrazu   Příběhy mrazu vyprávějí o naději že se i v dnešním světě kouzla...
Schoulená ve tvé náruči než výpravčí vlaku poručí. Schoulená pod tvými pažemi v žádné kle...
Sedím na svém oblíbeném místě. V dáli slyším hluk kombajnů. Obilí se bohužel dnes nedá sk...
Jeho první políbeni, jako první láska, stejná jako v loni. Jako by jsi na nej zapomela a on se znov...
Můžeš mě pohladit. Můžeš se mi smát. Šeptat mi do ucha, že mě máš rád. Můžeš...
Jen tak se brouzdat ranní rosou ještě než dorazí zubatá s kosou. Jen tak se procházet tou l...
Plamínek svíčky plápolá. Je tak malý. Vypadá to, že zhasne. Nenech ji zhasnout, je to nadě...
Zachumlám se do červánků, budu jedním z nich. Vrabci, kosi, pěnkavice zpívat budou ve větvích...
Mít tak sílu devětsilu jeho moc kouzelnou.   Budí jaro hlídá zdraví temnou s...
idea ideu navzájem ničí - ty znělé potichu jsou tišší – tišší - už jenom hluší je v...
Nejede výtah, zase musím po schodech, nebudu sípat. Půjdu pěkně v klidu. Na co mít strach, ...
Sasanky   V sasankovém lese jásá to a zvoní bělá se vše nadějí vlhkou vůní v...
do čtyř hospodských stěn, co oblepeny jsou tapetou z podtácků, co přilepili štamgasti z řa...
Mít tě blízko a slyšet tvoje srdce bít. Usmát se, pohladit, ústa tvá něžně políbit. Být ve...
Ve snové krajině...   vešla jsi do stébel třpytných kapiček rosy V srdci Ti zůstane navždy ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

prvotina z léta 2016 na motivy mistrovského veledíla Máj od Karla Hynka Máchy     byl ...
Anděl na okně   Jakoby dotek anděla navštívil naše ustarané bytí. Nahlédl oknem, usmál...
Jedním slovem   Vyjádřit jedním slovem Vyjádřit lásku i zlost Vyjádřit štěstí s ža...
Na odlehlé mýtině v lese, Potkal jsem stvoření z Divoříše, Všiml jsem si, že se celé j...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
vědět že ta krása patří ke mně držet tě pevně pak zas jemně podívat se do zářivých očí...
hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
nahá na mě skáče. směje se. a pláče. zrychlí. křičí „i‘m so close!“ - jen aby m...
V dálce slyším hukot probouzejícího se velkoměsta Velký Pán před tisíci lety vymyslel experi...
  Děkuji ti podzime, co mi připomínáš indiánské léto hýřením listů barvami za...
Ocúny u cesty   Trochu se stydí naháčci na příkopu, že potvrzují nástup podzimu....
Vlno řeky, co vléváš se do moře pošeptej, že miloval jsem   Vlno moře, která vlévá...
Přátelství — i koruny stromů si v podvečer tiše o něm povídají, když svými lístky se dot...
odešla, zrovna, když se podávala káva neurčitý den, obývací pokoj a konverzace vázla zvedla se...
Obloha jasná, prý svítá už asi. Jen tak si sedím a čechrám si vlasy.   Životem znaven...
0