Poezie

Slova skrytá v žáru vášnivých bouří

Toto dílo je (12/25) součást sbírky: 
Inspirace pro život
  

Slova tvá, jako duhová perleť magické rosy, zazáří pokaždé, když charisma Měsíce okoření je ledovým dechem nevědomí. Někdy se ale stane, že slova tvá s grácií přehlíží hvězdné manýry tu a tam zapomenutých božských snů andělů na zem spadlých. Slova tvá občas nevědí, že zpáteční jízdenka v celku nic nestojí, že schody, ať už do nebe nebo do pekla, skryté kouřově tajemným oparem magické mlhy Avalonu, prozradí jen večerní zlato vášnivých rudých červánků. Čím je to, člověče, že slova tvá jakoby občas nevěděla, že z nebe bez šatů přicházíš, a navracíš se tajemnou bránou skrytou za duhou sedmi barev, krok za krokem navždycky sám.

NEZAPOMEŇ, JSEM VICHŘICÍ NA HORÁCH, CO NIKDO NIKDY NEZMĚŘÍ, JSI PERLETÍ V LASTURÁCH, I MAJÁKEM NA POBŘEŽÍ JSEM

Slova tvá, za temného soumraku i s východem zářivého Slunce, do větru vepsaná, navždy už zůstanou nad plamenem svíčky spálená na popel, když ve smutku vzýváš dny včerejší bez vzpomínky na radost a nevinnost nejen duše své. Slova tvá, ať už proměněná v lásku nebo jedovaté šípy, navždy proměněná v atomy popela, modrý živel odnese je, ať chceš nebo ne, až vyhasne plamen hadí síly tvé, proudem řeky bez ohlédnutí k bolestem vezdejším. V žáru vášnivých bouří slzami skropená slova tvá, bez rozpaků usuší jen upřímné pohlazení andělů.

NEZAPOMEŇ, JSI JEŠTĚRKOU NA POUŠTI, V DUNÁCH ZRNKO PÍSKU JSEM, JSI SRDCEM, CO ODPOUŠTÍ, ŽIVOT I SMRT JSEM

Slova tvá, snad dozrají zavčasu ve vůni rudých růží, než podzimní mlha Avalonu převalí se nad krajinou, a v modrý šat čarodějek vod obléknou se už navždycky. Vznešená slova zaříkání nesmažou v jiné dimenzi nevědomost tvých sobeckých přání. Slova tvá zapomínají na provokativní vůni jara a léta, včera, dnes a zítra zas, v této jedinečné a neopakovatelné dimenzi bytí. A zahalená v plášti z černých havraních per nemilosrdně přehlíží slaměné panenky oděné do šatů z bílých pavučinek.

NEZAPOMEŇ, JSEM PÍSNIČKA PO RÁNU, CO V HLAVĚ TI ZNÍ, JSI CUKRÁTKEM Z FONDÁNU, JSEM HLADEM TVÝM I ŽÍZNÍ, JSME KVĚTINOVOU ESENCÍ LÁSKY JEDINÉ

Slova tvá, nikoliv bez viny schovaná v břiše velryby, s láskou i neláskou zapomínají na milované bytosti, navždy už jsoucí za duhou, a přece s náručí otevřenou, v dušičkovém hrnečku čekající na slova tvá. Slova tvá člověče, zapomínají, že zákon gravitace, přestane jednoho dne platit pro každého jednoho z nás, až s lehkostí pírka zmizí naše vědomí v tajemných pravodách věčnosti.

Jako omamná droga každý den slova tvá, bez víry v jedinou tvořivou energii, malují obrazce dramat kosmického hologramu. Slova tvá, bez vědomé ostražitosti, podléhají vnitřním touhám v závislosti na zrádné chuti sladkého karamelu hmotného světa. Proč bez svobodné vůle, v jakémsi mdlobném polospánku, podléhají naše SLOVA očarovaným vizím odkudsi odnikud, přestože hluboko v podvědomí víme, že naše duše s rozechvělou radostí přeje si, abychom se nebránili ZAKÁZANÝM vzpomínkám?

JSEM NEPROBÁDANÝM ZÁKOUTÍM VÁŠNIVÉHO SRDCE MÉHO I TVÉHO, JSI OSTRAŽITOST POHLEDU OČÍ MÝCH, JSEM TEBOU A TY ZAS POLOVINOU SRDCE MÉHO I TVÉHO JSI

Autor: Rebeka Sprinncová

Webové stránky: Psychologie chaosu

Facebook: Psychologie chaosu – kvantové vědomí

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 11         Část 13 >>

O autorovi

Rebeka Sprinncová

Albert Einstein: „Objevuji tak, že přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím. Devětadevadesátkrát se mýlím. Po sté trefím do černého.“

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ty krásná zalitá světlem bílá moje lani v katedrále přírody obkroužená svatozáří mal...
Podej mi ruku Ma draha uvedomela zivotem ovonena pojd provedu te V mem raji Muzem nakouknout Do Tvych snu...
Pliveš oheň, chceš-li tak se hádej Šleháš plameny, si představ jak příjemně pálej Z kamaráda...
Co mi poví oko soví? Nemám zdání jaké přání mět.   Moudrost soví sovy zd...
Až zjistíš, že už tu nechceš být. Až sbohem dát budeš chtít, přesto svým životem buď si ...
,,Setrvávající bolest neustoupí, pod kotlem navíc přitopí, vzpomínky nemohou odejít, ...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
hřmí mi myšlenky po kolena v blátě usychám   pomalu vplouvám do nikam   Bůh ví...
Vzpomínám, byl jsem už dávno označen. Značka, co táhne se za mnou jak Jackie Chan. Občas m...
Účinky jako slabá tráva, nápoj, po kterém je výborná nálada. Byl vzácný, určen jen čí...
Závodím s časem, kdo zabije koho. Trumfů mám pár, však on jich má mnoho. Sedím tu v křesle ...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
vědět že ta krása patří ke mně držet tě pevně pak zas jemně podívat se do zářivých očí...
Zoufale bloudím v Satyrově mlze, Jež mate smysly a zastírá mysl. Těžko lze odolávat spaluj...
úsvit na pláži – soumrak na horách - ruce rozpažil na mostě sebevrah - spával na plážích. vst...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Je jen tisíc růži a nejsi v tom sama. Hledáš v nich odpověď, ale trny dělají svoji práci. Z...
Vítr je nezbeda hravý a laškovný skáče a dovádí odmávne vzpomínku nadzvedne sukýnku pře...
Čas a prostor časoprostor otvírá se brána utkaná z pavučin. Vidíš cestu? Jsi šťastný m...
Když vylezla jsem na Eggishorn, slyšela jsem zvonit zvon - - zvon svého srdce. V mém těle h...
Co mi poví oko soví? Nemám zdání jaké přání mět.   Moudrost soví sovy zd...
Začal jsem žít, když postavili mě ke kormidlu a opustili loď plachty potrhané prázdn...
Vidím ruce zkoumající mé křivky.  Slyším mojí vášeň pronikat ven. Cítím tvůj jazyk  ...
Já necítím teď žádnou vinu, když pěju ódu na kopretinu. Prostě a mile louky zdobí dě...
Kdo mi co dluží a kdo nedluží? Hoří západ v kaluži vztahů. Hasíme malé velké požár...
jako bych tady ani snad nebyl… jak se mám přesvědčit že vůbec jsem? chovaj se ke mně jak b...
Achilles želvu nedohonil a já bych se měl tady trápit že potenciál jsem nenaplnil? - vždy...
Nejede výtah, zase musím po schodech, nebudu sípat. Půjdu pěkně v klidu. Na co mít strach, ...
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
Zase se rozdrolím na malý kousky. Nikoho k tomu nepotřebuji. Exuperyho vize se naplnily. Orwell je na ...
Prd - fuk, pod - frk. Splín, spím, měl jsem blín či bdím, jsem lín? Pryč kam? Pryč tam!...
0