Stojí tam na kopci
bílo šedé
zmáčené jak moje nálada.
Jejich bílá koruna krásy
celá zplihla.
Čekají až na ně slunce zasvítí
a já čekám na světlo Boha.
Čekám a najednou zář
ve Tvé podobě.
Bůh mi Tě postrčil do cesty
a zatočil s mým rozvrhem.
Tvá přítomnost jako slunce
usušila a vybělila
mou náladu.
Díky Tobě a Bohu díky!
Dík za světlo co vstoupilo
bez zeptání a bez reptání,
vstoupilo a vše rozzářilo.
Nesu to světlo ve svém srdci
rozdávám a stále neubývá.
To Bůh sám u mě přebývá
Bůh, kterého Ty neznáš
a přece jsi mi ho přinesla.
Jabloně rozkvetlé
suší své lístky na slunci,
dávají krásu a vůni těm,
kdo vnímat ji chtějí.
Tak i já nesu světlo
vemte si, kdo chcete je!
Hlasité předčítání
