Tam uprostřed mostu přes
zrcadlení krásy hvězd
vyrostl ze smogu a prachu cest
Duch s konturou ledové
barvy, svitu měsíce
Před mým stínem sklonil hlavu
s úctou k vytržení smíru
požádal mě o cigaretu
kůže mu plála chladným třesem
a s úsměvem v mlze
plivl do nebeské tváře
Teď mé oči topí se v moři
To prach, dým, smog a cigarety
spěchají vstříc nebi
A už navždy budou pod mostem
šplouchat vlny
Ó nebesa, vraťte mi duši!
Vznešené světlo přehlušilo hromy, blesky
moje prosby…
Ó nebesa, nechte mne spatřit duši!
Ze soch černí rackové, přehlušili
moje prosby…
Ó nebesa, dovolte mi spasit duši!
v odpovědi
utichlo vlnobití…
Tam uprostřed mostu
skládal jsem orfeické texty
hvězdy kanuly mi z očí
a Měsíc kradl mé stíny,
kůže změnila se v mlhu,
a už dávno kreslil jsem na nebi skvrny
Duše – pouhé vlny
Tělo – mlha v nebi
Chci poslední hřích než
bude slunce krvácet do řeky
Blíží se stín
úklona
úsměv
prosba, hřích
…a nebe se čeří
Hlasité předčítání
