Tvůj bílý šat z němé hradby svědků
vítězný pokřik v bázni odráží,
tvůj závoj z mlh tkaný duchem předků
marnou naději, že stalo se cos
nad zděděné meze slibného,
laciným dojetím v tvém srdci povznáší.
Tvá bílá tvář má půvab chladné Luny,
klenutá hruď pne z útlých boků klín
a je to vše, čím se chvějí struny
tvého čekání, že za štěstí kdos
ti bez výhrad vezme povinnost,
žít abys mohla, jak sluší tvé kráse,
. a těžit jen z cizích vin.
Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...
Hlasité předčítání