Sněží?
Ne. Ve vzduchu poletovaly částečky prachu, které se v paprscích slunce třpytily. Bylo to oslepující a svým způsobem uklidňující. Nádherné.
Nedaleký křik mě ale rychle upozornil, že realita je úplně jiná.
Na ulici byla strašná spoušť. Pod sutinami ležela těla lidí, kteří se nestihli ukrýt jako my. Byl to blázinec. Každý někoho hledal, volal jeho jméno. Ještě včera jsem tudy procházela s nákupem a dnes se tu lidé plazili z podzemní stanice metra. Nebo alespoň z toho, co z ní zbylo.
Auta byla poházená všude kolem. Jedno jsem dokonce viděla na balkoně ve čtvrtém patře protějšího domu.
Než jsem si stihla prohlédnout zbytek budovy, auto se začalo nebezpečně kývat. Balkon pod jeho vahou povolil a spolu s ním se auto zřítilo dolů.
Ulicí se prohnala další vlna prachu.
Lidé se rozkašlali. Nějaké dítě začalo hlasitě brečet.
Musím se odtud dostat pryč.
Musím domů.
Hned!
Snažila jsem se projít skrz chaos.
„Bože… je tohle tvůj trest?“ křičel nějaký chlápek klečící na chodníku s hlavou v dlaních. Autobusem to nepůjde. Budu muset pěšky.
Občas se to stávalo. V některých přímořských státech docela pravidelně.
Ale tady u nás?
Ve středu Evropy?
Nějaká žena mě chytila za ramena „planeta se hněvá! Naše země se na nás zlobí! Za všechny ty hrůzy, co jsme jí provedli!“
Snažila jsem se jí setřást.
Copak jste se všichni zbláznili?
Přidala jsem do kroku, abych se od nich dostala co nejrychleji pryč.
Jak je to vůbec možné?
Pátá velká příhoda.
Tornádo?
Tady?
Procházela jsem jednu ulici za druhou. Všude to bylo stejné. Co nebylo pevně připevněné k zemi, bylo nyní o několik kilometrů dál. Lidé pobíhali všude kolem a panoval tu naprostý chaos.
Přišlo to z ničeho nic.
Ještě před chvílí bylo nebe bez jediného mráčku.
Od třetí nečekané příhody neustále sleduji zprávy o počasí. Předpověď se celý týden nezměnila.
Tropické teploty.
Bezvětří.
Nic, co by tohle mohlo předpovědět.
Konečně jsem dorazila do ulice, kde jsem měla pronajatý byt. Tady to muselo být mírnější.
Trošku jsem si oddychla a rozběhla se ke vchodu panelového domu.
Když jsem konečně našla klíče a dostala se dovnitř, nečekala jsem na výtah. Beztak by nefungoval. Hned jsem vyběhla nahoru do třetího patra.
Schody jsem brala po dvou. Div jsem se na nich nenatáhla.
Odemkla jsem dveře do bytu a padla na kolena. Napůl štěstím, napůl vyčerpáním.
Byla tu.
Moje holka byla naprosto v pořádku.
Když jsem ji uviděla, jak si to ke mně štráduje s vrtícím ocáskem, rozbrečela jsem se.
Měla jsem takový strach.
Balkon zůstal otevřený. Co když se dostala ven? Co když ji vír vytáhl z bytu?
Nikoho jiného už nemám.
Ona je celý můj život.
Minulý rok, při třetí příhodě, jsem přišla o celou rodinu.
Stalo se to v noci.
Rodiče poklidně spali, když jim na střechu domu přistálo osobní auto.
Střecha se pod jeho vahou propadla.
A oni už se nikdy neprobudili…
Nápad – ★★★★☆
Námět série nevysvětlitelných přírodních katastrof ve střední Evropě je velmi atraktivní a nabízí skvělý potenciál pro delší příběh. Zvrat, kdy čtenář zjistí, že milovaná hrdinčina rodina je ve skutečnosti pes, je milý a silně emotivní. Propojení současné zkázy s traumatem z minulosti dodává hlavní postavě na hloubce a nutí čtenáře s ní soucítit.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou této ukázky. Zmatek, všudypřítomný prach a šok po katastrofě jsou popsány velmi uvěřitelně a vtáhnou čtenáře přímo do centra dění. Krátké, úderné věty skvěle podtrhují paniku a zrychlený tep hlavní hrdinky, díky čemuž napětí neustále graduje.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý a má výborné tempo, které přesně odpovídá krizové situaci. Stylistika je celkově dobrá, i když občasné opakování slov (např. spojení „všude kolem“) by stálo za to při revizi trochu uhladit. Výkřiky cizích lidí působí lehce klišovitě, ale v kontextu šoku jsou omluvitelné. Dej si jen malý pozor na interpunkci a velká písmena u přímé řeči, jinak je text krásně plynulý.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibnou ukázku, která okamžitě vzbudí zvědavost a nutí čtenáře ptát se, co bude následovat. Autor prokázal skvělý cit pro budování napětí a práci s emocemi, aniž by sklouzl k přehnanému patosu. Pokud si tento standard udržíš i ve zbytku díla, máš zaděláno na skvělý katastrofický příběh. Jen tak dál, rozhodně nepřestávej psát!