„A proč?“ podivil se Jindra.
„Tohle je můj stůl a já tu chci sedět sám!“ zněla odpověď.
„Povídali, že mu hráli!“ vyhrkl Jarka. „Ten stůl patří k téhle hospodě a my si sem v klidu sedneme! Na to máme právo!“
„Nemáte! U mého stolu mohu sedět jen já sám,“ vysvětlil klidně podivín.
Mezitím se u nich objevil výčepní a Rychlé Pípy se na něj hned vrhli, že je to individum nechce pustit sednout.
„No to se nedivte! To je jeho stůl!“ zasmál se pobaveně výčepní a zeptal se, jestli můžou složit to pivo.
„Jaké pivo?“ nechápali chlapci.
„No to, co jste přivezli!“ zněla podivná odpověď.
„Ale my žádné pivo nepřivezli. My si ho tu chceme naopak koupit!“
Výčepní zklamaně zafuněl a vykřikl na celou hospodu:
„To nejsou oni!“
Jakmile to řekl, celá hospoda se zklamaně zvedla a začala se vyprazdňovat. Podivín, ke kterému si chtěli Rychlé Pípy přisednout vstal, popadl stůl a požádal výčepního, aby mu podržel dveře.
„Co to dělá?“ nechápal Jindra.
„Coby? Nese si svůj stůl domů,“ vysvětloval trpělivě pan hospodský. „Říkal jsem vám přece, že to je jeho stůl. Každý tady má svůj, který si sem nosí.“
Teprve teď si chlapci všimli, že i ostatní hosté kvapně odcházeli i se svými stoly.
„Víte,“ vysvětloval výčepní, „před několika týdny nám došlo pivo. Napsal jsem dopis do pivovaru, aby nám poslali nové a tak tady každý den čeká houf žíznivejch chlapů. Mysleli jsme, že jste z pivovaru a vezete nám sudy. Situace totiž začíná být vážná. Nikdo z nás neměl pivo už několik týdnů. Nevím, jak dlouho ještě můžeme vydržet.“
Jarka s Jindrou se na sebe překvapeně podívali.
„Kdybych zařídil, aby vám to pivo zítra přivezli, a kdybych vám poradil, jak se dostat k pivu okamžitě, pomůžete i vy nám v boji proti Vtíradelským?“ optal se opatrně Jarka.
Výčepní překvapeně zamrkal.
„Uděláme pro vás, co budete chtít!“ zajásal výčepní a obrátil se k hostům opouštějícím hospodu.
„Zastavte! Ti cizinci tvrdí, že mají moc zařídit, abyste se mohli teď hned napít piva!“
Davem to zašumělo.
„Ano,“ potvrdil Jarka, „máme tu moc!“
Ozývaly se překvapené a sem tam i zděšené výkřiky.
„V tom musí být nějaké čáry!“ usoudil jeden stařík, který se snažil se svým stolem zacouvat zpět.
„A nejen to!“ přiléval Jarka oleje do ohně. “Vymyslím pro vás způsob, abyste se nemuseli každý den tahat do hospody se stoly.“
Nápad – ★★★★☆
Skvělá a velmi zábavná parodie na legendární Rychlé šípy, která chytře těží z absurdního humoru. Název města ‘Nedovtipy’ je zde doveden k naprosté dokonalosti a situace s nošením vlastních stolů do hospody je geniálně komická. Zápletka sice slouží spíše jako sled gagů, ale pro účely humorného úryvku funguje na výbornou a nutí čtenáře těšit se na další děj.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně budovat atmosféru naprostého absurdna a zmatku, do kterého jsou hlavní hrdinové uvrženi. Čtenář se snadno vžije do frustrace a údivu Jarky a Jindry, když čelí nepochopitelnému chování místních obyvatel. Komediální načasování funguje skvěle, jen by se dalo ještě více zapracovat na popisu samotného prostředí hospod, aby scény působily plastičtěji.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou svižné, vtipné a posouvají děj přirozeně kupředu, což je u komedie klíčové. Stylistika je celkově čtivá, ale občas sklouzává k opakování stejných frází (např. hrdinové příliš často ‘nechápavě kroutí hlavami’). V textu se objevuje i několik drobných prohřešků proti interpunkci a chybějících čárek, ale plynulost vyprávění to naštěstí nijak zásadně nenarušuje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a odlehčenou ukázku, která prokazuje autorův cit pro situační humor a nadsázku. Parodování známých literárních vzorů je těžká disciplína, ale zde se podařilo udržet balanc mezi poctou a vtipnou karikaturou. Pokud autor zapracuje na bohatší slovní zásobě a odstraní drobná stylistická klišé, má v rukou mimořádně zábavné dílo.