„A proč?“ podivil se Jindra.
„Tohle je můj stůl a já tu chci sedět sám!“ zněla odpověď.
„Povídali, že mu hráli!“ vyhrkl Jarka. „Ten stůl patří k téhle hospodě a my si sem v klidu sedneme! Na to máme právo!“
„Nemáte! U mého stolu mohu sedět jen já sám,“ vysvětlil klidně podivín.
Mezitím se u nich objevil výčepní a Rychlé Pípy se na něj hned vrhli, že je to individum nechce pustit sednout.
„No to se nedivte! To je jeho stůl!“ zasmál se pobaveně výčepní a zeptal se, jestli můžou složit to pivo.
„Jaké pivo?“ nechápali chlapci.
„No to, co jste přivezli!“ zněla podivná odpověď.
„Ale my žádné pivo nepřivezli. My si ho tu chceme naopak koupit!“
Výčepní zklamaně zafuněl a vykřikl na celou hospodu:
„To nejsou oni!“
Jakmile to řekl, celá hospoda se zklamaně zvedla a začala se vyprazdňovat. Podivín, ke kterému si chtěli Rychlé Pípy přisednout vstal, popadl stůl a požádal výčepního, aby mu podržel dveře.
„Co to dělá?“ nechápal Jindra.
„Coby? Nese si svůj stůl domů,“ vysvětloval trpělivě pan hospodský. „Říkal jsem vám přece, že to je jeho stůl. Každý tady má svůj, který si sem nosí.“
Teprve teď si chlapci všimli, že i ostatní hosté kvapně odcházeli i se svými stoly.
„Víte,“ vysvětloval výčepní, „před několika týdny nám došlo pivo. Napsal jsem dopis do pivovaru, aby nám poslali nové a tak tady každý den čeká houf žíznivejch chlapů. Mysleli jsme, že jste z pivovaru a vezete nám sudy. Situace totiž začíná být vážná. Nikdo z nás neměl pivo už několik týdnů. Nevím, jak dlouho ještě můžeme vydržet.“
Jarka s Jindrou se na sebe překvapeně podívali.
„Kdybych zařídil, aby vám to pivo zítra přivezli, a kdybych vám poradil, jak se dostat k pivu okamžitě, pomůžete i vy nám v boji proti Vtíradelským?“ optal se opatrně Jarka.
Výčepní překvapeně zamrkal.
„Uděláme pro vás, co budete chtít!“ zajásal výčepní a obrátil se k hostům opouštějícím hospodu.
„Zastavte! Ti cizinci tvrdí, že mají moc zařídit, abyste se mohli teď hned napít piva!“
Davem to zašumělo.
„Ano,“ potvrdil Jarka, „máme tu moc!“
Ozývaly se překvapené a sem tam i zděšené výkřiky.
„V tom musí být nějaké čáry!“ usoudil jeden stařík, který se snažil se svým stolem zacouvat zpět.
„A nejen to!“ přiléval Jarka oleje do ohně. “Vymyslím pro vás způsob, abyste se nemuseli každý den tahat do hospody se stoly.“
Hlasité předčítání
Nápad: ⭐⭐⭐⭐✩
Text originálně pracuje s motivem absurdní návštěvy hospod, kde se hlavní postavy setkávají se sérií nečekaných a groteskních situací v prostředí vesnických hostinců: jeden je prázdný, druhý je přeplněný, v třetím si každý nosí vlastní stůl. Námět je vtipný, hravý, plný nápadů a nabízí komicky přehnaný pohled na českou hospodskou kulturu.
Atmosféra: ⭐⭐⭐⭐⭐
Ukázka skvěle vystihuje nadsazenou, satirickou atmosféru a černý humor. Dialogy i popis prostředí jsou svěží, dobře budují napětí a překvapení. Společenské absurdity a hromadné přesuny hostů dodávají textu živost, ironii a dynamiku, zároveň působí jako parodie reálného prostředí.
Provedení: ⭐⭐⭐⭐✩
Stylisticky je ukázka velmi zdařilá, text je dynamický, svižně vykreslený. Autor zvládá groteskní dialogy, vtipné repliky i gradaci situací. Místy se motivy opakují, což lehce snižuje překvapivost v druhé polovině, celkově je ale ukázka pestrá a zábavná. Jazyk je nenáročný, přesto chytrý a sedí žánru.
Hodnocení:
Nápad: ⭐⭐⭐⭐✩
Atmosféra: ⭐⭐⭐⭐⭐
Provedení: ⭐⭐⭐⭐✩
Výborná ukázka moderní grotesky s výborným smyslem pro absurdní detail a kolektivní pointu – čtenáře nejen pobaví, ale i překvapí netradičním pohledem na obyčejné věci!