Ahmed se posunul významně na polštář….
“Sám sebe si uvědomit! Soulad, a běh hmoty, energie, pohyb, -se mohl sám nad sebou zamyslet….!!!!”
Usmál se, jako někdo, kdo lehce dorazil do cíle a myslí na své vzdálené spolujezdce…..
“A to daleko dříve, než lidé byli lidmi, mohl se nad sebou zamyslet a sám sebe pojmenovat.”
Ukazováčkem pokynul, jakoby kázal celé třídě….
“Toto není nevědecké tvrzení, ale naráží na přesnost, věda, ani filosofická část Einsteinovi teorie neříká, že to tak je, jen umožňuje přemýšlet zcela bez urážek o tom, že to tak může být a že se máme snažit to dokázat, nebo vyvrátit, nicméně sama tato teorie říká už jen svou existencí, že je to 50 na 50.”
Než to dopovídal, Silvie už spala, ale věděl, že si bude pamatovat, kdy usnula a že jí to zítra dopovídá, políbil ji a usnul také….
Ráno se Silvie vzbudila dříve, tedy dříve nežli obvykle, alespoň si to myslela a myslela si, že je vzhůru dříve, nežli Ahmed, když se ho ovšem snažila nahmatat vedle sebe, nenašla ho…
Ahmed stál na balkoně, měl ubalený tabák a se zájmem se díval opět na stejné dva holuby, kteří včera vyrušili v tak zvláštní chvíli jejich rozhovor…
Objala ho, vzal jí pod deku, kterou měl přes sebe jen tak hozenou….
“Vidíš Silvie? Zase se perou, asi o holubici….”
“Jeden je tmavý a druhý čistě bílý”, povzdechla si, jako by trochu přitom pochybovala o tom co právě řekla….
“A ten sníh nevydržel, jakoby tu vůbec nebyl…”
“Ty to říkáš, jako bys vůbec nepolemizoval o boží existenci, to zase mě se zdá, že to nebyla náhoda, Ahmí..”
Stáli tam mlčky a hleděli do prázdného rána, prázdného pro svojí nijakost, nic totiž neříkalo o novém dni, nových pocitech, přání a obavách, přesto bylo plné právě těchto dojmů a to je děsilo a zároveň lákalo….
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!