Kapitola sedmá
Na procházce
Všechny myšlenky se teď Silvii vracely, jako na největší zážitek, který na takovém místě ani vlastně nečekala.
Držela Ahmeda za ruku, pevně jí tiskla a procházeli se noční Prahou, byl podzim a byla ještě teplá noc a ona netrpělivě čekala na to, co tam on zažil.
Ale jistě že mu to vyprávěla několikrát, i on byl student, i on byl nedočkavý, až se s Kohénem Gadolem -vrchním veleknězem setká osobně, i on to chtěl vše zažít sám.
Podívala se mu do očí, zastavili se, nemusela říci nic dopředu, věděla, že to bude čekat, věděla, že v jeho černých očích nalezne jiskru zážitku, údiv, pochopení, pokoru a snad i obavu.
Dívali se na sebe hluboce asi minutu, pak Silvie vklidu odvětila “co říkal”?
Nemusel se ptát, na co se ptá, odpověděl hned.
“Říkal, že už jsme tam byli”..
“To ti řekl? Že jsme tam už byli”? “Ano.
” Hlubokým a vážným hlasem přisvětlil, sklopil oči.
“To snad není možné” obrátila Silvie oči v sloup, “to nechápu, nekritizují snad jiná náboženství, že si vykládají co chtějí a jak chtějí?
Nekritizují snad křesťanství a všechno na světě? Vždyť si to sám také vykládá jak chce.” “Ne, nekritizují.”
“To nechápu, Ahmede, miláčku, si tak tajemný, to přeci není možné, veškerá literatura o nich přeci dokládá, že kritizují.
Jak může říkat, že už jsme tam byli?
Je to všechno stejně nesmysl, vždyť je to absurdní, je to jen hypnóza, nic víc v tom neni, přemejšlela sem and tim tisíckrát, nedává to smysl”.
Silvie nyní zapochybovala, proč tam Ahmeda vlastně samotného posílala, neví s čím nyní přijde, ale je jí jasné, že v něčem radikálně změnil názor.
“Ahmí, rabínský judaismus odmítají proto, že podle jejich názoru vykládá pomocí talmudu starý zákon tak, jak se jim zachce, také kritizují křesťanství a islám, že dělá v jiné formě to samé, obracejí se na všechny další okolo a ukazují prstem a sami si říkají co a jak chtějí…”
“To je všude napsáno”, přisvědčil Ahmed…
Když tam Silvie byla sama naposledy, samaritánský velekněz jí uspal, nevěděla jak se to stalo, ale usnula a to co viděla jí dočista zmrazilo úsměv..
Velký černý pták přelétával nad hlavou, nebyl to snad ani pták, byl to možná člověk s křídly, monstrózní opeřenec, který působil jenom jako stín..
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!