Naštěstí potřebovali část světa, kde se vyvíjí a kde se vyrábí, aby mohli i oni sami být v přepychu a aby si užívali svého aktuálního postavení.
Potřebovali tak nutně vědce, aby měli sami pohodlí a také aby jim kradli nápady a aby se předváděli před lidem tím, jak se umí vyjadřovat na úrovni a odborně, aby v obyčejných poctivých lidech vyvolali pocit nejistoty, že “obyčejní lidé” nejsou intelektuálně schopni myslet a že pouze oni to umí a tak jsou předurčeni k vládnutí a tak tyto vědce museli jistým způsobem obelhávat, vytvářet chtě nechtě smetánky, které měli před nimi nižší postavení, jakýsi ďábelský systém výhod o kterém musí uvěřit, že je pravdivý…
Ale vědci na to po čase přišli a vytvořili postranní myšlení o smyslu společnosti, které se postupně s Otcovým učením stalo hlavní jejich politickou propagandou.
Divili se nad celkovým stavem společnosti a nedokázali ho pochopit a nemohli souhlasit, že je vše v pořádku a tak vytvářeli vlastní filosofické a etické a moralistické myšlenky, což se stalo základem, který Velký Otec doplnil o vysvětlení, že člověk sám osobě není zlý, ale že je jeho svět ovládnut nelidmi!
Několik slz během těchto myšlenek padalo pod stůl v pravidelném, avšak hrozivém tempu…
I on sám byl původně vědec a pak šel mezi lidi, jako starý Sokrates ve starém Řecku a vyprávěl..
Bylo to mezi lidmi ve státech, které byli nejvyššími predáty určeny k výrobě a občané tam měli o něco lepší podmínky, nežli v zemích, kde stačilo pouze těžit suroviny a lidé tam de-facto umírali hlady.
Poslouchali a věřili mu.
To byla půda pro něj i jeho re-evoluci.
Nakonec mu úplně uvěřili a uvěřili, že vývoj lidstva je láska a čistota lidských vztahů založená na vzájemné toleranci a solidaritě všech jejích členů a dobrovolném spolupracování v celkovém jejím rámci a veganském symbionistickém způsobu života a tak se začali rychle organizovat a učinily kolem něj kruh a nedovolili, aby mu někdo ublížil, raději sami za něj často museli položit život.
Začala vznikat pevná a koordinovaná organizace, které se již predáti v lidské podobě stále více báli!
To byla minulost, ale nyní při sklonku života si jí v upřímnosti a čistotě očí připomíná, vždyť ví, že za chvíli přijdou před balkon lidé a budou chtít vidět “Velkého Otce” a slyšet z jeho úst kněžské zasvěcení nejvyššího evolučního řádu!
Na světě již dávno není bída a lidští predáti byli vytlačeni na okraj galaxie, některým byla navrhnuta kontrolovaná převýchova, ale většinou bez úspěchu, raději žijí ve svých ghettech na svých planetách, kam je vytlačili, kde jeden zraňuje a ponižuje druhého, než aby se dali převychovat!
A již slyší jemné kroky nohou tisíců lidí před svým balkonem, na žulové podlaze amfiteátru.
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!