Kapitola jedenáctá
Tápání
“Je to šílené a kdo by nám něco takového mohl chtít udělat?”
Ptala se Silvie stále na tu samou podstatu, aby to nějak zamluvila, aby se tomu nějak už vyhnula, aby o tom snad i přestali přemýšlet..
“Víš sousedé Palestinců Syřané, dodnes mají v Sýrii starověkou sektu, která uznává jistý druh satanismu, nevyhladili je ani křižáci, ani je nezapudil islám, stále svou víru dědili z otce na syna a přetrvali ve svém společenství až dodnes, něco jsem si o nich zjistil, není to úplně satanistická sekta, je to vlastně prapůvodní sekta, která světila boha Mamona, jenže bůh Mamon byl vlastně v jedné ze svých podob bůh Bál….”
“Celá Asýrie samozřejmě světila Bála”, přerušila ho….
“Jistě, ale v jiné své podobě je Mamon syn Satanův, který je vlastním jménem archanděl Samael…”
V tu chvíli se ozvalo bouchání na okno, Silvie se nesmírně lekla, ale vzpamatovala se včas a šli se spolu podívat, co se stalo…
Na okenní římse se prali dva holubi, bílý a tmavý a svými křídly naráželi do okenní tabulky, oddechla si…
“Náhoda, učiněná náhoda….”
Vydechla, ale spíš pokládala otázku, než by něco konstatovala….
“Celé mi to tedy jasně ukazuje, že je možné propojit jednotlivé andělské bytosti s jednotlivými božstvy v jiných podobách”, pokračoval Ahmed, a přeze všechnu racionalitu Silvii trochu vadilo, že se o tom, co právě viděli déle nebaví, nediskutují, nezpochybní..
“Ne že bych v ně věřil, ale pochopíme tak návaznost na politické dění novověku, když porozumíme náboženskému řádu starověku?…..
Můžeme dále odvodit, že z různých milionů andělů můžeme najít hlavnější, u kterých přechod od podoby anděla k podobě nějakého místního božstva kdekoliv na světě byl některými národy považován za přirozený jev?
V bibli je taková pasáž, žalm 82, 1 -´JHVH povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud.´…
Tuto část bible i koránu křesťanství i islám tají, nebo ne že tají, mají to v knize, ale přehlížejí to, nikdy o tom nepojednávají, nekáží, i Ty si všimni, že je to málo známé…”
O autorovi
Ulvr
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!