Sotva to dořekl, zhaslo světlo……
“Ahmede, já mám strach, co se stalo….?”
“Počkej, podívám se ven, zda svítí ulice”, podíval se z okna a nevěřil vlastním očím…. Ulice byla sice úplně zhasnutá, ale zato mezitím jí zasněžily drobounké závěje sněhu, ve kterých se leskl měsíc….
“Silvinko, je to výpadek proudu v celé ulici, ale mezitím napadl sníh, je to zvláštní, dnes se zdálo celkem ještě teplo……”
“Půjdeme si lehnout miláčku”, naléhala ona…
“Půjdeme…”
V posteli se Ahmed jal polohlasem, jako by chtěl povědět pohádku na dobrou noc před spaním dokončit myšlenku…
“Víš, Silvi, je to asi takto, ta teorie relativity, to je vlastně věděcký důkaz o možnosti existence inteligence mimo naše chápání, mimo náš známý svět.
Sice jí nedokazuje, ale spolehlivě uvádí, že může být a to je nevyvratitelný závěr. Einsteinova teorie relativity má dvě roviny, jedna je matematicko-fyzikální a druhá filosofická.
Matematicko-fyzikální vlastně sděluje, že pohyb v prostoru, je zcela nezávislý na čase. Pohyb je tedy nenáhodný, protože každá sebemenší částice a i ta mikročástice, ale i celá velká tělesa se pohybují tak, že přeměňují energii na pohyb a jejich směr a veškeré souvislosti jsou kdykoliv vypočítatelné, neexistuje nahodilý a náhodný pohyb ve vesmíru, který není podložitelný rovnicí a dle kterého se nedá vypočítat další jeho pohyb, či pohyb jakýchkoliv jiných částí, či mikročástic.
Vše má soulad a řád a nic není náhodné.
Proto, vyložíš li si z balíčku karet, některé na stůl, tak ty dané obrázky tam budou proto, že tam měly být a nemohly tam být v daný okamžik jiné…
Má to souvislost s tím, že i třeba na druhé straně vesmíru zrovna ve stejnou chvíli letí kometa po jisté trajektorii, kdyby na té kartě byl obrázek jiný, trajektorie by byla pravděpodobně také jiná, protože ve vesmíru existuje transformace hmoty a energie a všechen pohyb je na vším pohybu závislý, takže sebemenší vybočení, může měnit celé velké skutečnosti v řetězové reakci.
Jediné co předem není vypočítatelné, je rozhodnutí živých tvorů, ale ani to se nedá nazývat náhodné…
Proto kartářky mohly využívat ve svých schopnostech částečně matematiku dle obrázků na kartách a částečně podvědomém schopnosti využití mozkového potenciálu..
Dnes se i dnešní vědci domnívají, že například ve spánku dokáže člověk využít neznámé schopnosti mozku o hodně více…
Pokud je kartářka v určitém soustředění, může takový stav vzdáleně připomínat, pak si podvědomě všímá různých ukazatelů, nemusí ani vědět, že to vlastně mozek se proměňuje v podvědomí ve výkonnostní počítač a počítá různé ukazatele, jako například tvar mraků, polohu spadaných větviček, listí, odraz a sklon světla, tvar plamenů v ohništi, tancování jeho nepravidelnosti, délku a šířku plamenů, to podvědomí zpracovává, aniž si to věštkyně uvědomí, má pocit o tom, co se může přihodit a může to docela přesně vyjádřit, přitom to není žádná nevědecká záhada, ale matematika, kterou její podvědomí umí zpracovávat, aniž by to sama věděla….”
Odkašlal a dodal s vítězoslavným úsměvem: “pak už zbývá jen trochu psychologické zkušenosti a může odhadnout i chování jednotlivců.
Proto filosofická rovina, která vychází z teorie relativity se může zaobírat otázkou, že pokud ve vesmíru neexistuje náhoda, a vše je doložitelné matematicky, mohl si ten naprosto přesný soulad a vesmírný řád, jako inteligentní běh, jako inteligentní pohyb sám sebe uvědomit.”
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!