Jsou tři možnosti, buď pocházely totiž z skutečně z božských podstat, nebo měli naši předci perfektně vypracovanou telepatii a využití mozkového potenciálu bylo na vyšší úrovni a dokázali takovou věc zvednou a řídit…
To ale vědci předpokládají až u 70% využití mozkového potenciálu a my využíváme pouze 10%..
Delfín využívá 15% a umí s mozkem zapnout i sonar, netopýr zase radar, jiní tvoři umí produkovat elektřinu, úhoři, rejnoci…
Anebo jsem byl v hypnotickém spánku a nic z toho se mi nestalo, ale….
Ale, zdá se mi, že asi to třetí, nyní z odstupem, a že samaritánský velekněz zdědil toto umění, proto umí číst myšlenky a provádět nás svými sny, uspat nás, hypnotizovat, zdá se mi to rozumější, reálnější, je možné, že naši předci skutečně znali techniky, jak využít více z mozkového potenciálu, také je možné, že zde byly a jsou jiné mimozemské civilizace, nicméně podstatné je, že se tím zaobíráme vědecky, mohli bychom si na to udělat seminární práci v rámci školy..”
“Také se tím seriozně zaobírají světoví vědci, je to vše lepší, nežli věřit v tajemné sekty co nás ovládají..”
“To jsem si oddechla, že konečně nejsi o tom všem tak pevně přesvědčen….”
Odvětila Silvie….
“Jistě jsi četla někdy sci-fi povídku od Isaaca Asimova s názvem Poslední otázka, pokud ne, připomenu, jednalo se o to, že na zemi v roce 2061 byl vytvořen přístroj, který dokáže zodpovídat náročné otázky, sám se již dokáže vyvíjet a zlepšovat, což neodporuje představě dokonalého počítače.
Dva lidé mu dali otázku, kdy se dá zastavit rozpínavost slunce, protože se báli, že jednou budou muset planetu zemi opustit, na to počítač neuměl odpovědět. Daleko po této události v budoucnu byli ale lidé už rozeseti po celé galaxii, slunce už zaniklo a potomek toho počítače byl také po celé galaxii, později po celém vesmíru, vždy ale zhasínala jedna hvězda za druhou a vesmír se chýlil ke svému závěru a ten počítač byl vždy větší a větší, nakonec byl jen nehmotný, byl v prostoru a člověk už také hmotu nepotřeboval, stála moc energie a vesmír už neměl mnoho světla, až světlo zaniklo úplně a lidé se smršťovali do jednoho jediného Člověka, který trávil volný čas už jen s tím počítačem.
Když měl zaniknout i ten jeden člověk, položil počítači stejnou otázku, jakou všechny generace vývoje lidstva před tím, nejdřív se lidé ptali jak se dá zastavit rozpínavost slunce, počítač nevěděl, potom galaxie, to také nevěděl a nakonec se poslední člověk se zeptal na zastavení rozpínavosti vesmíru.
Počítač neměl dostatek informací, aby vypočítal odpověď a tak i poslední člověk opustil vesmír a počítač byl sám, ale pracoval dále a svém posledním zadání, nakonec to zadání rozluštil, ale už zde nebyl žádný člověk, který by to vyslechl, přesto i tak se pustil do tvorby nové rovnice, která měla opravit pro člověka vesmír a řekl: ´budiž světlo´…”
“Jůůůůů”, vyhrkla Silvie, “to znamená, že můžeme být realizací opakované existence lidství? To bychom se ale stvořili sami…..”
“To potvrdit nemohu, ale vím určitě, že je možné se zamyslet na bázi teorie relativity nad tím, že veškerý materiál, prostor a pohyb v celém vesmíru, pohyby mikročástic, to vše si mohlo už kdysi dávno před naší existencí samo sebe uvědomit….”
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!