„Tohle není motyka, Tomasi,“ zahučel Marcus hlubokým, rezonujícím hlasem. Zastavil se těsně za ním. „Tohle nezapíchneš do hlíny. Má to sílu. A ta síla musí jít skrze tebe, ne proti tobě.“
Tomas si povzdechl. „Já vím, veliteli. Jen… my jsme zvyklí na ticho. Nikdy jsem v ruce nedržel něco, co se mě snaží při každém výstřelu srazit na zadek.“
„K.E.R.N.E.L. tě nebude šetřit, protože jsi farmář,“ odpověděl Marcus tvrdě, ale bez zlomyslnosti. Přistoupil k němu a svou masivní dlaní mu chytil hlaveň zbraně. Stáhl ji dolů. „Tyhle hračky nemají chytré vizory. Nezaměří cíl za tebe. Nemají stabilizátory. Jsi to jen ty, ocel a fyzika. Znovu.“
Tomas poslušně zvedl pušku k rameni.
Marcus mu položil ruku na záda. „Postoj. Stojíš jako sloup, proto tě to odhazuje. Pokrč kolena. Zaber do podlahy.“ Marcus do něj zlehka strčil, aby ho donutil najít rovnováhu. „Pažbu si musíš zarazit do ramene, ne ji tam jen tak opřít. Musí se stát tvojí součástí. Obejmi ten zpětný ráz.“
Tomas posunul nohu dozadu, zpevnil se a přitiskl si chladný kov ke tváři.
„A teď to nejdůležitější,“ dodal Marcus a jeho hlas naráz klesl do mrazivého šepotu, který slyšel jen Tomas. „Na co myslíš, když mačkáš spoušť?“
„Snažím se trefit ten terč,“ vydechl Tomas.
„Chyba. Terč je jen kus plechu,“ řekl Marcus a podíval se přes jeho rameno dopředu. „Když voják SYNAPSE zvedne zbraň, nemyslí na nic. Je to jen stroj plnící algoritmus. Ale ty jsi člověk. My bojujeme vztekem a láskou. Takže když teď budeš mačkat spoušť, Tomasi, nemysli na plechový terč. Vzpomeň si na ten náklaďák. Vzpomeň si na to, co chtěli udělat Mie.“
Tomas naráz ztuhl. Vzpomínka na to dusivé, červené světlo a hysterický pláč jeho malé dcery v řetězech se mu jako blesk prohnala hlavou. Svaly na rukou se mu zpevnily na kámen. Třes přestal.
Vydechl. Prst na spoušti se pomalu, plynule stáhl.
BUM!
Rána ohlušila celou střelnici, ale tentokrát Tomas neucouvl ani o centimetr. Puška mu jen tvrdě drcnila do ramene, ale hlaveň zůstala rovně.
Z konce haly se ozvalo hlasité, čisté CINK.
Kulka prošla naprosto přesně, přímo středem namalované vládní helmy a vyrvala do ocelového plátu dokonalou díru. Ostatní farmáři a uprchlíci v řadě na vteřinu ztichli a pak se ozvalo uznalé zamručení.
Tomas stál, díval se na zbraň ve svých rukou a na jeho utrápené tváři se poprvé objevil výraz dravce. Uvědomil si to. Měl tu moc. Mohl svou holčičku ochránit. K.E.R.N.E.L. už nebyl nepřemožitelný.
Marcus ho dlouze, znalecky pozoroval. Pak nepatrně kývl hlavou.
„Dobře,“ zahučel seržant, otočil se k ostatním a jeho hlas znovu nabral na armádní hlasitosti. „Viděli jste to? Takhle střílí Kosa. A teď vy všichni! Dokud ten plech nerozstřílíte na prach, nikdo nejde spát!“
Pro zvědavé: víc z tohoto světa postupně odhaluji na @deadlinks.archive (Instagram a TikTok)
.
Nápad – ★★★★☆
Koncept dystopického světa, kde obyčejní lidé bojují proti technologické přesile (K.E.R.N.E.L., SYNAPSE), je sice klasickým sci-fi motivem, ale funguje zde na výbornou. Líbí se mi nosná myšlenka kontrastu mezi chladnými algoritmy a lidskými emocemi, která dává příběhu silný morální základ. Ačkoliv je motiv ‘vzpomínky na rodinu pro lepší mušku’ trochu ohraný, do tohoto úryvku skvěle zapadá a dává scéně jasný smysl.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je hutná a z textu přímo sálá napětí i prach provizorní odbojářské střelnice. Skvěle se ti podařilo zachytit Tomasův přerod z nejistého farmáře v odhodlaného ochránce, jeho emoce jsou uvěřitelné a hmatatelné. Zmínka o dusivém červeném světle a plačící dceři je výborný detail, který čtenáře okamžitě vtáhne do děje a vyvolá v něm sympatie.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, nikoliv strojeně. Svět buduješ nenásilně přímo skrz rozhovor a akci (zmínky o vizorech a stabilizátorech), což je znakem vypsaného autora. Jedinou drobnou výtkou je použití slova ‘drcnila’, které v jinak vážně laděném textu působí trochu nepatřičně a rušivě, ale po stylistické a gramatické stránce je ukázka jinak velmi čistá.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibnou ukázku, která okamžitě vzbudí zvědavost a chuť dozvědět se o tomto dystopickém světě více. Máš výborný cit pro dynamiku scény a dokážeš na malé ploše vykreslit funkční vztahy i motivace postav. Jen tak dál, tvůj styl má velký potenciál a určitě v psaní a rozšiřování tohoto univerza pokračuj!