Muži se posadí a muž v kravatě říká pobaveně: “no a co je to vlastně za planetu?”
“Ne ne počkejte, no vždyť jsem o tom slyšel, dalekohled Kepler objevil nedávno v souhvězdí Labutě planetu, kde je pravděpodobně voda, vzduch, přijatelná teplota pro život a hornatý povrch. Je to zatím spekulace, ale výpočty i fotky se shodují, skutečně již taková planeta existuje, je to Kepler 22b.” “Takže Vy jste k nám cestovali stovky světelných let?” “To musíte být unavení” a posměšně, jakoby se bavil pokračuje “dáte si určitě čaj” Vezme z police dva hrnky a natočí v takovém tom kancelářském zásobníku na vodu, který věčně v jedné části vaří a zároveň ve druhé chladí vodu do obou hrnků, rozbalí sáčky s čajem a podává je cizincům…
Za potutelnými brýlemi skrývá uspokojení, myslí si “jestli teď nebudou vědět jak pokračovat, tak je vyrazím, ale před tím se trochu rozptýlím, nejsou oblečený jako vandráci, tak snad ta komedie bude mít úroveň…..”
Posadí se naproti nim, nahodí vážný výraz, jakoby šlo o důležité klienty a pokračuje: “A co Vás ke mně přivádí, vznešení cizinci?”
“Chtěli bychom s vaší kanceláří uzavřít smlouvu”….
“Óch tak smlouvu, tak to velice rádi a s čím budeme obchodovat, smím li vědět?”
“Budete distribuovat lidské pochopení, vzájemnou úctu a lásku k lidem, zvířatům, rostlinám a životnímu prostředí”
“No to my vždycky”, vyletí elegantně s nacvičeným gestem ruky, jakoby nabízel, “to my přidáváme tak jako navíc, chápete, no takto v úsměvu, tím se to myslí samo sebou” -a zakření se spiklenecky…
“Ale co takhle zlato, jiné kovy, různé materiály, plast, papír, cokoliv na čem se dá přidat hodnota?…”
“Hodnota nevzniká z přidané ceny, hodnota je uvnitř živé bytosti a váže se k životu samému, vesmíru, jiným bytostem, rostlinám i věcem… Tuto hodnotu si můžete přidat, jen když si jí zasloužíte…”
“Ale, ale, ale, ale, já si mohu přidat hodnotu jakou chci…”
A pomyslí si “Jsou to asi nějací komunisti, nebo co, co to tu agitují?”
“Možná náboženská skupina, ještě je nevyrazím, počkám až to z nich vyleze napovrch, vlastně se mi ta hra docela líbí, mě stejně nepřesvědčí, to mám snad všechno rozdat, abych byl spravedlivý? Tím stejně už nikomu nepomůžu a navíc, můj styl života se mi líbí tak jak ho mám nastaven…..”
“Podívejte”, povídá, “koupím tužky za 1.- korunu a počkám si na správný okamžik a prodám jednu za 10,-…. A neříkejte, že jsem si to nezasloužil…. Něco jsem pro lidi udělal, nakonec přeci mohou psát, jsou šťastní a spokojení a kdybych to já neudělal, udělá to někdo jiný a za jednou takovou cenu. Neměli by čím psát…. To Vaše pojetí hodnot nechápu… To my vysvětlete…”
“Musíte si uvědomit, že na to nemáte právo”
“Nemám právo na co? Slušně podnikat? To tam na té Vaší planetě máte nějaké divné zákony”, zasmál se nahlas, “nejste vy komunisti, anarchisti nebo nějací ekologický teroristi?”
“My nemáme žádné zákony”
“Nemáte zákony?” -zhrozí se a pomyslí si “co to po mě vlastně chcete, pomalu se mi ta hra přestává líbit, asi vás hned vyrazím….”
“Ne… Nepotřebujeme je…”
Hlasité předčítání