“A co stát?”
“Nemáme jej”
“Nemáte stát? Rodina je základ státu, bez něj se neobejde, jak tedy můžete mít rodiny, když nemáte ani stát? Jak jste například Vy mohl vůbec vyrůst?”
“Není to u nás stejné jako tady, my nemáme rodiny jako vy, rodina u nás je něco zcela jiného, svobodného…
“A co společenská struktura? Vláda?”
“Ne vládu my nepotřebujeme”
“Aha, takže anarchisté, no lepší než komunisti” pomyslí si dále a pokračuje ve své hře…
“A jak pak trestáte lidi? Když nevyznáváte zákony?”
“Netrestáme je, nemáme ani zákony, ani právníky”
“Kdo pak tedy u Vás odděluje dobré od špatného?”
“Každý ve vesmíru rozpozná dobro od zla.. Vy se na dobro a zlo díváte zbytečně z pohledu svého egoistického zájmu, dobro není v celém vesmíru opakem zla, to je jen zde u vás na vaší planetě, protože jste si to tak udělali… Dobro má u nás opak v opačném dobru, zlo z toho my úplně vyjímáme, u nás zlo neexistuje…”
“A co když u vás někdo udělá něco strašného jako vraždu, nebo znásilnění, jak ho potrestáte?”
“Něco Vám povím, vy lidé většinou zastáváte hrůzné scénáře pomsty, drastické metody, to se vám musí zpětně vracet. Pro tuto hloupost jste ve vesmíru známí a všechny civilizace si na vás ukazují prstem a diví se… Jste na stránkách všech učebnic v celé galaxii.
Achnaton, Budha i Kristus se na to dívali jinak, ale nikdo jim nevěnoval pozornost, ani Egypťané, ani budhisté, ani křesťané…
Někdy se zdá celkem nepochopitelné, že jste se dostali až tak daleko..”
“No to jsou mi věci… Víte co? Zní to zajímavě, jako nějaká filosofie, nebo tak… Jo jo, pěkné díky… Nicméně my zde máme zákony a máme tu i zlo a jeho opakem je zase dobro a to svádí boje… Já ale zákony mezi dobrem a zlem potřebuji, živí mě…”
“Asi jsou z nějaké sekty”, pomyslí si…
“Aby jste mohl koupit tužky za 1.- korunu a donutit bližní koupit je za 10,-?”
“Nevidím na tom nic špatného, zákon my to umožňuje”
“Špatný zákon”
“Ne je to obchod, je to fér..”
“Berete lidem čas i práci proměněnou v měnu, kterou vám musí dát, přitom je jejich, musí tedy o to více pracovat a vy je za to můžete o to více vysávat, vysávat jejich energii, kterou pak přenášíte do svého osobního luxusu, který je jen pro vás, víte co? Jste upír… Užíváte si, to co je někoho jiného a s úsměvem ve tváři chcete, aby nebyla kriminalita, ale přesouváte energii z místa na místo bez zeptání.. Energie a hmota je však ve vesmíru nesmírně vážná věc, která musí putovat jen správným směrem. Jste dle našich zákonů energetický zločinec, na mnoha planetách by vás potrestali, my ale na té naší nemáme tresty, nikdo tam ale ani neprodává předražené zboží..”
“Tak vážení pánové, nevím z které jste náboženské sekty, nebo politické strany, ale přestaňte s tím a nechtějte tvrdit, že jste vážně mimozemšťané, to by jste mi to museli dokázat, ukažte něco, při čem vám to mohu skutečně věřit”…
“Beze všeho”, odvětí návštěvník a přijde ke stolu a položí na něj papírovou krabici, “podívejte se dovnitř, co vidíte?”
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!