Nahne se nad krabici s výrazným samolibým a sebevědomým úsměvem, je zvědavý, co si na něj ti dva potřeštění agitátoři vymysleli, najednou však strne, úsměv nahrazuje vážným výrazem, je rozpolcen, pohlcen tou chvilkou euforie se směsicí emocí a beznadějného svědectví toho, co skutečně vidí..
“Já ja ja ja já já jsem viděl, viděl”, začne koktat “to je neuvěřitelné, to, to to, to je něco, něco, něco, neskutečné, já já já já, nevím, nevím co na to… No toto…. To je věc, kterou nikdo neviděl, nemůže nikdo nic takového mít”, rozlítil se, běhal po kanceláři smyslů zbavený, měl skoro horečku “to je jako nadpřirozené, to nemůže pocházet odtud ze Země, je to jasný důkaz, takže, takže, takže, vy jste opravdu, opravdu z, z, z jiné planety? Víte co? Přivezte takových krabic hodně a budeme je prodávat, Budeme bohatí, zvolí vás presidentem světa a já budu váš náměstek….”
“Ne, my chceme jen s Vaší kanceláří uzavřít smlouvu a budeme distribuovat lidské pochopení, vzájemnou úctu a lásku k lidem, zvířatům, rostlinám a životnímu prostředí”.
“Dobře dobře dobře dobře, všechno bude, všechno všecičko, jen přivezte hodně těchto krabic a budeme je prodávat, pak vám splním vše a budu třeba distribuovat i to lidské pochopení, vzájemnou úctu a lásku k lidem, zvířatům, rostlinám a životnímu prostředí..”
“Láska a pochopení, úcta a dobrotivost se nedají prodávat, musí jen šířit, jako nauka, chtěl jsem aby jsi se napravil, aby jsi pochopil smysl a hloubku poznání, naučil se vnímat sílu vesmíru a chápat realitu jinak…”
“Počkej, počkej, neodcházej, kam jdeš, prosím, ne…”
Úpěnlivě volá za cizinci….
“Musíš se učit naslouchat vnitřní síle, seznámit se s jinou realitou, věřit skutečnému smyslu… My musíme odejít, budeš li dobrý učeň a budeš li následovat a poslouchat svůj vnitřní hlas, přestaneš věřit, že to co chceš se skrývá v malé krabičce, nebo desítkách či stovkách takových..”
“Ale, ale, jak to? To je moc jako z nějakého filmu…”
“Pochopíš a ponáš smysl proto proč jsi na světě a naplníš svůj osud…
“Jak? Jak mistře?”
“Vesmír se rozpíná a zase smršťuje, když dosáhne vrcholu rozpětí, tak se opět smrští a vše co tu už bylo vzniká znova a na tom samém místě.. Ty já, všechno a všichni kolem, nespočetně-krát vznikáme a zanikáme se stejnými chybami… Každá chyba, kterou děláš, uděláš, nebo jsi už udělal se nespočetně-krát zopakuje, ty máš ale jednu jedinou příležitost, aby už nikdy znovu nevznikala…” Odchází…..
Muž v kravatě se za nimi dívá s úžasem a pootevřenou pusou…
“Prosím, prosím, ukažte se mi jak skutečně vypadáte…” Oba mimozemšťané odhalili své pravé podoby, z hlavy jim ke stropu vyrůstal dlouhý roh a kolem bytosti zářila aura, která jakoby promítala gorilu, kolem hlavy to působilo nejvíce zvláštně…… “Nemůžeme Ti zatím sdělit plně kdo jsme a proč tu jsme, ale věř nám a najdi vousatého člověka se zelenýma očima, kterému říkají “učitel” a podpoř jeho kampaň ziskem ze své firmy, od té doby nespustíte od sebe oči a budete si věrnými přáteli do konce tohoto příběhu.”
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!