Kapitola osmá
Válka
Druhá paralelní budoucnost u Velkého Otce.
Na nádvoří vládní budovy u Velkého Otce začínají občané Evoluciónie zpívat hymnu, kterou jim nikdy nenařídil, ani sám nesložil.
A lidé před balkonem zpívali: “s láskou jsi nás vyvedl otče, láskou dobyli jsme svět, lásku posuneme dál, to je náš pravý květ, vždyť jak si nás to učil, přírodou zvolen k učení a my proto dbáme, že láska je vývoj, který musí jíti dále!”
A potichu šeptem všichni svorně říkají :
“Otče, ó Otče, jsme tu s Tebou, milujeme Tě, přijď mezi nás, jsme tvoje děti, přišli jsme za Tebou!”
Na rozlehlém amfiteátru ze žuly a mramorových stěn před balkonem “Velkého Otce” se šepot lidí přeměňuje v jasně slyšitelný hlas.
Stařec krásné postavy a silného těla antického idola vchází pomalu na balkon a opět mu stéká z oka slza, je jako kapka rosy na zobáku vodního ptáka, ve které se odráží milenecká dvojice sousoší na protější římse, je to podobné, tak jak četl z některé staré buddhistické pasáže a ta milenecká dvojice, ta je smyslem vlastně, i ten dav lidí co tu stojí, je smyslem…
Vztahuje nad dav ruce a říká: “děti, děti”…
Pak pokračuje: “vzpomeňte na Velkou knihu, tu část o zpodobnění.”
A lid pod balkonem říká z paměti a šeptem s nejvyšší vážností vyslovuje slova společného zákona: “lidská podoba je nejvyšším vrcholem smyslu přírodní snahy o vývoj, je obdařena láskou a jejím smyslem je pokračování v jejím rozvoji a sebezdokonalování a neustálého poznávání lásky. Jen ve solidaritě budeš žít, chceš li žít správně, jen ve spolupráci lidí budeš žít, chceš li plnit účel existence, jen v rovnosti a bratrství se můžeš množit, chceš li milovat a to je jediná cesta v před!”
O autorovi
Ulvr
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!