“Děti”, pokračoval: “celá evoluční linie je naplněna počátečním smyslem reprodukce, to je v zárodku citu v první buňce, lidský cit láska se tedy vyvíjela spolu s evolucí a dospěla ke své podobě a my milujeme všechny tvory a milujeme všechny rostliny a tak žijeme a chceme žít v ekologické rovnováze.
Smíme techniku používat jen takovou, která doplňuje přirozenou recyklaci ekosystému všech obydlených planet v celém vesmíru.
Přetvořili jsme techniku, jakou nám vnucovali predáti, když ještě našemu světu vládli.
Bylo prokázáno, že když ještě vládli opakovaně vraždili vědce, kteří vyvinuly energetický zdroj absolutně ekologický, takové vynálezy zavírali do trezorů.
To nepotřebovali, nepotřebovali svět míru a lásky, nepotřebovali vývoj technologie, který pomáhá životu, ale naopak, který ničí naše přirozené prostředí, vnášeli tak mezi živé bytosti paniku a strach a ten jim pomáhal udržovat kontrolu.
Zasadili nemoci, umělé viry a kdo chtěl lék, musel jim být po vůli, nakonec se ale na všechny vždy nemohlo dostat, aby mohli zastrašovat společnost a vládnout. Připomeňme si chemické drogy v potravinách, násilí v kulturních programech, filmech, seriálech a to i pro nejmenší, dětské hračky jako zbraně a tak dále…”
Odmlčel se…
“Když jsme je vyhnali, chtěli vyjednávat a slibovali že dají některé lidi do našich planet na převýchovu.
Nakonec ale zradili smlouvu a pak vyhrožovali, že jim zvířecí a další predáti patří a že si je vezmou na svá obsazená území, jinak že budou napadat naše území.”
Mezitím se v davu postavil filosof, neboli zasvěcený kněz řádu moudrých, na jeden z balvanů, které pro tyto účely byly ledabyle různě v amfiteátru rozmístěny.
Byl to postarší muž s dlouhými vousy, v hábitu a s pronikavým pohledem.
Otáčeje se kolem a na všechny ukazujíc s dlouhou bytelnou holí: “Velký Otec se zrodil nám, samou přírodou, aby nás vyvedl ze jha a poroby, aby nás přivedl do světa lásky a společné úcty u kterého učení navěky zůstaneme a to navždy přísaháme!” Otec se nadlouho zadíval a pravil, “nechť novicky na kněžky řádu evolučního vývojového smyslu zvednou své pásy nad hlavu.” Asi 900 žen zvedlo nad hlavu pásy, které si odepjaly ze svých rouch. Otec pravil: “znáte dobře a správně moje a naše společné učení, chraňte ho před predáty, kteří se usídlili na okraji galaxie na planetách….”
Odmlčel se…..
A pokračoval: “nebáli jsme se jich, ani nebojíme, protože kdyby to tak nebylo, tak jsme nyní v porobě, ale i tak dovolili jsme jim některá zvířata a další druhy odvést, protože jsme neznali důvod proč jim nevyhovět. Pakliže na tom či onom kdokoliv trvá, nemůžeme mu nic vnucovat, ani převýchovu a musíme ho propustit, ale pouze nedovolit, aby nás napadl.
Musíme být vždy ve střehu a chránit hranice!”
Lid pod balkonem si povzdechl, Otec pokračoval: “lidská podoba predátů si na své planety přinesla veškeré nemoci, zlé bakterie, viry a připravují je do velkých bomb, které chystají na naší suverenitu a svobodu, které chtějí použít k ovládnutí našeho světa.
Chtějí se infiltrovat do naší společnosti a ovládnout naše rodiny a zotročit celou naší populaci, trýznit jí a opanovat jí mukama a hladem a nutit jí sloužit a pracovat na ně! Dávejte pozor na špiony a podezřele se chovající lidi!
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!