Jak je u Degeneru dobrým zvykem, jeho redaktoři se vyskytují všude tam, kde se něco děje. A nebojíme se říct, že držíme ruku na tepu doby. Minimálně u nás. V jedné střediskové obci. U Obchodního domu Hruška, kde náš redaktor čekal, až přivezou rohlíky…
Opodál postávaly tři místní dámy. Podle projevu jedna kuchařka evropského významu a dvě politické komentátorky, které taky ničemu nerozuměly, ale zato měly jasno. Hovor byl hlasitý, hutný a nedal se přeslechnout ani přes vrčení sekačky za plotem.
„No slyšelas toho prezidenta včera? Že prý je to naše válka. On se snad zbláznil, magor jeden,“ spustila první.
Druhá na to bez zaváhání: „Já jsem říkala, že si nemáme volit prezidenta vojáka. Dyť on nic jinýho neumí. Celej život byl voják, furt trajdal po kasárnách. Co on může vědět o životě? Von zná jenom tu válku.“
„Ale je to fešák,“ vložila se třetí smířlivě. „Já ho viděla tuhle v Blesku na motorce. Seklo mu to.“
„Jemu jo. Ale vidělas tu jeho? Ta vypadá… Té nepomůžou ani ty prachy, co dostává na tu parádu.“
„A nepřipadá ti nějaká smutná?“
„No kdoví, jak to s nima je. On je furt někde v luftě.“
„No jo. Prachy nejsou všecko,“ povzdech.
Ticho trvalo asi jednu vteřinu.
„A co říkáte na toho Babiše? Už je tam dost dlouho a pořád nic. Kdy nám zvedne ty důchody?“
„Vy furt ty důchody,“ odsekla druhá. „A co ta elektrika? Říkal, že cena klesne. A pořád se nic neděje.“
„Co cena. Jemu to kleslo, a tak si myslí, že má splněno,“ zahihňala se třetí.
„Si blbá. Asi někoho má, když se rozvedl s Monikou.“
„Fakt jo? A koho? Nikde sem nic nečetla.“
„Šak má nějakej zámek ve Francii. Tak asi tam.“
„No jo. A tady si hraje na slušnýho. Prasák jeden starej.“
Změna tématu přirozená jako pád rohlíku na zem.
„Hlavně že od toho Okamury už je klid.“
„To víš. Dostal flek, tak je spokojenej.“
„Taky bych byla spokojená, kdybych měla takový prachy jako má on.“
„Jo. A dělaj hovno. Jenom tam seděj a kecaj.“
„To víš. Politika.“
Závěr se blížil, tempo neuvadalo.
„Můj starej říkal, že stejně brzo skončí. Prý je sesaděj.“
„Prosím tě. Kdo by je sesadil? Dyť ten tvůj Pepan tomu vůbec nerozumí.“
„Ale rozumí! Furt na to čumí. Zprávy, besedy, debaty. Jede to doma celej den. Ještě že máme dvě televize, jinak bych neviděla normální program.“
„Minule jsme se se starým nasmáli u toho jak Farmář hledá tu ženu,“ rozjasnila se třetí. „Francek říkal – von ji hledá magor a zatím mu ji za stodolou šuká kameraman.“
Smích. Opravdový. Upřímný. Očistný.
„No nic, holky, musím letět.“
„Já jdu taky, jdu vařit. Tak ahoj.“
Odešly. Redaktor osiřel. Pomalu se vzpamatovával z té záplavy informací a v hlavě mu hučelo.
Co to sakra bylo…
Sabat…?
Hlasité předčítání