Román

Zázrak z Apúlie
Četba díla zabere cca 2 min.

A group of boats sitting on top of a lake
Autor: Olis

Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme navždy v srdci v našej duši. Môj život sa v tej chvíli zastavil. Zastavil sa presne v tom okamihu ako jej dobilo jej malé srdiečko. Myslela som, že to nezvládnem. Zariaďovať pohreb vlastného dieťaťa je činnosť, ktorú nechce zažiť ani jeden rodič na svete. A teraz stojím pri jej rakve, malej, bielej.

„Jeden tehotenský test, vás poprosím“

Mala som ho v hornej skrinke v kuchynskej linke, zabudnutý. Nepoužitý.

„Mám tam ten test, čo keby som to išla vyskúšať, ako sa to robí?“

Sedím na záchode, vtedy ešte v dvojizbovom mestskom byte, kde tyčinka od testu bola položená na mini umývadle. Ja v tom, že tam nič nie je sa v pohode zdvihnem, obliekam sa a v tom mi padne zrak na dve červené čiarky na teste. Sadnem si späť na záchod, celá červená a šťastná.

20 týždeň tehotenstva, bežná kontrola u lekára… Bude to dievča!

Moja dcéra, vytúžená dcéra po roku snaženia sa o bábo.

28. týždeň – žehlím, pozerám Zakázanú lásku, tureckú telenovelu ako Behir miluje Sanem, alebo ako sa volala. V noci pocit, ako keby som sa počúrala. Odokryjem pokrývku a krv. More krvi…kde krv sa vsakovala do matraca, kde zo spodku postele kvapkala moja krv na zem. Kde v celej izbe smrdela moja krv. Nemohla som vstať, ako som sa pohla začala zo mňa valiť krv.

Sanitka…

Operácia…

Ja, v ohrození života a dcéra prevoz do špecializovanej nemocnice.

Pocit bezmocnosti, bolesti a strachu.

Žiadna nádej.

Telefonát…“Príďte sa s ňou rozlúčiť“

Malé telíčko, prepadnutý hrudník, na hlave infúzie, na tvári trubicu na dýchanie, zakrytá alobalom, bez známky života, ako handrová bábika. Moja krv, moja vytúžená dcéra.

Držím ju v náručí ako sviatosť oltárnu, na jej malé telíčko mi padajú slzy, keby sa to dalo vrátiť, keby som to mohla zobrať na seba. Keby som tam ležala teraz ja…má zavreté očká…prestáva dýchať, v kľude odchádza a ja jej len do uška šepkám, ako za ten krátky čas bola tááák veľmi milovaná.

„Nikdy na teba nezabudnem“

„Milujem ťa, anjel môj.“

Rana, ktorá sa nikdy nezacelí, ktorá nikdy neprebolí.

Hlina padá na jej malú truhličku, kvety, ktoré pokladajú na jej miesto odpočinku.

Miesto plaču, kriku a revu som bola silná, tvrdá, stála som tam ako v tranze bez emócií . Cítila som, že kus mňa je tam s ňou, tam, dva metre dolu, pod hlinou.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Olis

Láska, viera, nádej...matka 24/7
Čas je najlepší liek...
Bolesť nikdy neprestane, len som sa s ňou naučila žiť.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Natálie stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, jestli m...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Danuše začala nejprve konspirovat v menších kruzích. Sdílela obecný příspěvek o rizicích, kter...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Milada stála v kuchyni svého domu v Uherském Hradišti, ruce opřené o kuchyňskou linku. V hlavě se...
Ono únorové odpoledne se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizké břečce. Natál...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Bylo začátkem září, poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...
Bylo smutné ráno někdy ke konci měsíce září. Bylo ještě docela teplo, ale už bylo cítit, že ...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, učebnice otevřená na klíně. Natálie ji našla p...
Uplynulo už více než tři měsíce, od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšoval...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Danuše přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tvář byla...
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Uplynulo už více než tři měsíce, od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšoval...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Byla první sobota po začátku školního roku a ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Sluneční paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny. Natálie přicházela v jednoduché bílé ha...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Natálie stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, jestli m...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Matouš seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. Na obraz...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
0