Zrádné jablko aneb Cesta do hlubin
Na počátku bylo slovo. To slovo však nikdo neznal. Avšak mnozí ho hledali… Pohádkáři v pohádkách, básníci v hysterických verších, obyčejní lidé v sexu. Evangelium
Předmluva
Žila, byla jednou jedna dívka, přátel ani valné inteligence neměla. Chodila za tmy s učebnicí v ruce, tajně pod peřinou slzy ronila. Avšak přes to, si čím dál vyšší cíle tyčila, právě proto, na ni nejedna osoba břitvu tasila. Zpočátku byly dvě a pomocí výchovně poradenského šarmu s myšlením Šalamounova, jich najednou nebylo méně než sta dvě. Dívka se snažila čím dál tím víc, i tak to nebylo pořád vůbec nic. Měsíce, roky nespala, neustále jen na prázdno moudra knižní sbírala. Byla denně vystavena ostré kritice a šikaně, lidé se k ní obraceli po haně.
Že by šílenství?
Tento den se stal pro Terezu osudným. Když se ráno probudila, měla takový prapodivný, tíživý pocit zoufalství. Že by opět nějaká předtucha? Řekla si v duchu. Vůbec se ji na školní, předvánoční výlet do Prahy nechtělo. Maminka ji však utěšila, řekla, že to bude nezapomenutelný zážitek. V tom měla svým způsobem pravdu.
Když dorazila do školní šatny, kde chtěla strávit nějaký čas, než dorazí paní učitelka, protože se celá třásla zimou, první co se stalo bylo, že její spolužačka Lucie Pokorná na ni ukázala prstem. Řekla své kamarádce: Podívej se… Pobaveně se smála… Nejspíš měla na mysli dívčinu zelenou zimní čepici s černými pruhy.
Šla tedy raději čekat před školu. Tam již byla většina její třídy a paní učitelka Ráczová. Avšak 9.C nebyla jediná třída, která v ten den měla jet na výlet. Byla to akce pro celý druhý stupeň. Když už dorazili všichni žáci, právě v ten okamžik kolem Tereziny třídy prošla výchovná poradkyně. Slizce se usmála, ještě slizčeji pozdravila: Dobrý den… Magistra Ráczová ji oba dva její úkony oplatila.
Dorazili na místo. Třídní kantorka své žáky nechala proběhnout po schodech na náměstí. Poté celou smečku zavedla do světoznámého fasfoodu – KFC. Všichni se okamžitě pustili do jídla. Tereza si objednala HRANOLKY a SPRITE. Když přiložila své pití k ústům, začala nasávat, avšak zmocnil se ji nevídaný pocit, že pije hleny, které ji váznou v krku. Položila kelímek opět na stůl, ohlédla se směrem doleva k pultu. Spatřila paní učitelku Ráczovou, která jako by vycházela z kuchyně, obdařena blaženým úsměvem. To je ale zvláštní, pomyslela si.
Tato žena zasedla ke stolu hned za ní, k Romaně Nohejlové. Mluvily o tom, že jí. Romana se ptala paní učitelky: Jak je to možné? Což nebylo nic neobvyklého, protože všichni věděli, že se půl roku léčila v psychiatrické léčebně Motole s mentální anorexií.
Náměstí
Když už se všichni do sytosti najedli, napili, byli se projít po svatováclavském náměstí ještě jednou. Tereza teď spatřila to, čeho si předtím nevšimla. Všude kolem ní byli posázené sochy andělíčků a rarachů / Satanášů. Nejzajímavější, zároveň nejhrůzostrašnější však na tom bylo to, že jediní andělé byli poseti výkaly od ptáků.
Hlasité předčítání