Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli župan, po dohodě vybrali program či se hotovili k oné činnosti, po jejímž skončení chodíte spát, když se kapky deště třepí o římsy oken a zůstat doma je samozřejmé, když jste nyní, už po druhé večeři, setrvali u stolu tak dlouho, že odchodem byste nutně vzbudili všeobecný podiv, a také na schodišti je tma a domovní dveře jsou už na noc zamčené, a když teď, přes to, přese všechno v náhlém návalu tísně vstanete, obléknete si kabát a ve strnulém tichu prohlásíte, že musíte odejít, což také po krátkém rozloučení učiníte, a podle toho, jakou vehemencí jste přibouchli dveře od bytu, soudíte, jak velké rozmrzení jste za sebou zanechali, a když se vzpamatujete na ulici, s vědomím, které překvapeno již nečekanou svobodou mutuje ve stav obzvláštní čilosti, když pocítíte, že tímto jediným rozhodnutím jste v sobě soustředili veškerou rozhodnost, když vás zalije vlna úlevy a smíru, a srdce uspokojením buší a vy běžíte dlouhými temnými ulicemi, tvářemi rozrážíte noc, a s větší než obvyklou ležérností shledáváte, že v sobě nemáte ani špetku potřeby uskutečnit a snést sebemenší změny, a když pak skoro tupi nedočkavostí vstupujete v místnost plnou stolů a židlí, když vás polije teplo hřmotu, když srkajíc usedáte – potom jste zcela vystoupili ze své ulity, vykročili ze své rodiny, která vratce mizí v prázdnotě, kdežto vy sami se plácáte do stehen, plkáte, a jeden z vás začne nějakou odrhovačku a najednou zpíváte, pak mnohem hlasitěji, rychleji…, prskáte, už jen kýváte pažemi, bušíte do stolu, ryčíte do chumlu v němž vám je dobře a pozvedáte se ke své pravé podobě ve zcela pevném, netřepeném, den ze dne stálenějším obrysu.
Vzpomínka na France Kafku⏱️ Doba čtení: cca 2 minuty
Nápad – ★★★★★
Zachytit onen prchavý, iracionální impuls vymanit se z domácí rutiny a vyrazit do víru noci je myšlenka neobyčejně silná a psychologicky přesná. Kontrast mezi svazujícím pohodlím domova a syrovou svobodou hospodského veselí tvoří skvělý nosný motiv. Je to výborný existenciální postřeh, který rezonuje s každým, kdo někdy pocítil náhlou touhu po úniku.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a mistrně graduje. Od ospalého, deštivého večera v županu přes mrazivou noční ulici až po horký, hlučný a živelný závěr v hospodě – čtenář to všechno prožívá s vámi. Pocity tísně se plynule přelévají do euforické úlevy, což textu dodává obrovský emocionální náboj.
Provedení – ★★★★☆
Zvolit pro celý text strukturu jednoho předlouhého, košatého souvětí je odvážný stylistický krok, který skvěle zrcadlí nezastavitelný proud myšlenek. Text je díky bohaté slovní zásobě velmi poetický, ale pro běžného čtenáře může být takto dlouhá věta na první přečtení mírně nepřehledná. Přesto je rytmus vyprávění strhující a plynulý, jako stylistické cvičení to funguje na výbornou.
Celkové hodnocení:
Jedná se o výjimečně vyzrálý a stylisticky vybroušený text, který svou formou i obsahem silně evokuje klasickou existenciální literaturu. Autor prokázal obrovský cit pro jazyk, psychologii postavy a budování nálady. Ačkoliv je forma jednoho dlouhého souvětí čtenářsky náročnější, k tomuto konkrétnímu tématu se překvapivě dobře hodí. Určitě v psaní pokračujte, máte nepopiratelný talent pro zachycení hlubokých vnitřních stavů.