Dá sa stratiť niekto koho nemáš? Koho si nikdy nemala? Nevieš aký je, ako vyzerá, čo cíti, čo robí. Vieš len , že existuje, že niekde tam v diaľke ti napíše písmenká. Úprimné, krásne, hnevlivé, smutné alebo vôbec nejaké. Časom ho spoznávaš, zvykneš si na jeho prítomnosť vo svojom živote. Aj keď je stovky kilometrov od teba je ako priateľ, ktorý nikdy nesedel pri tebe ani nikdy neodišiel, ale poznáš ho lepšie ako seba. Možno? Chce to čas, záujem, snahu a áno lásku k nemu v akejkoľvek forme. Jemnej, láskavej, nežnej, vášnivej, neskutočnej.. Každým dňom si mu bližšie a bližšie. V hlave, v srdci. Začal byť kúskom tvojej duše – teba celej. V duchu sa s ním smeješ, rozprávaš, hneváš sa na neho, hladíš ho pohľadom, myšlienkou. Nakoniec sa stane celou tvojou súčasťou.
Nevieš bez neho ráno vstať,
nevieš bez neho obedovať,
Nevieš bez neho večer zaspať.
Ani snívať bez neho v noci nemôžeš.
Je s tebou na každom kroku, v každej bunke tvojho tela, je tvojou súčasťou. Raz nastane ticho. Ráno už nevstaneš, neobeduješ, nespíš, nesníš. Svoje neopodstatnené predstavy vysvetľuješ všelijako. Čím som? Čím som bola? A vôbec ešte som? Hlúpe otázky. Čo sa stalo? Nič. Vôbec nič. Ale teba to trhá na kusy. Nevieš, nemôžeš, nedá sa… Prežiješ? Musíš.
Lebo čo ak zajtra?
Možno…
Nápad – ★★★☆☆
Ústřední myšlenka textu – zda lze ztratit někoho, koho jsme fyzicky nikdy neměli – je velmi silná a v dnešní digitální době nesmírně aktuální. Téma virtuální lásky a následného náhlého odmlčení je sice poměrně časté, ale podařilo se vám zachytit jeho podstatu velmi upřímně. Pro příště by bylo zajímavé tento nosný motiv rozvinout do konkrétnějšího příběhu, aby nezůstalo jen u obecné úvahy.
Atmosféra – ★★★★★
Emocionální náboj je jednoznačně nejsilnější stránkou tohoto textu a okamžitě čtenáře pohltí. Skvěle se vám daří budovat náladu – od plíživého zamilovávání se přes absolutní závislost až po drásavé prázdno, když nastane ticho. Čtenář tu bezmoc a zmatek cítí spolu s vypravěčkou, což svědčí o vaší výborné schopnosti přenášet hluboké pocity na papír.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika textu je velmi poetická a rytmická, k čemuž skvěle přispívá i gradující opakování frází uprostřed ukázky. Text plyne přirozeně, čte se jedním dechem a tempo výborně zrychluje v závěrečné fázi plné zoufalých otázek. Dejte si jen drobný pozor na interpunkci a zbytečné mezery před čárkami, ale z hlediska čtivosti jde o velmi vydařenou miniaturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi intimní a emotivní zamyšlení, které i na malé ploše dokáže rezonovat a zanechat ve čtenáři stopu. Ačkoliv jde spíše o lyrickou črtu než o klasický příběh, váš cit pro jazyk a vyjádření vnitřní bolesti je obdivuhodný. Určitě v psaní pokračujte, máte velký talent pro zachycení křehkých lidských pocitů. Zkuste tuto dovednost příště aplikovat i na text s jasnější dějovou linkou.