Nezařazené

Řád

Někdy i žít je statečným činem..

Svolného osud vede, zpurného vleče…

Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti..

Seneca.. uz na stredni jsem ho milovala, cetla porad dokola. Jakoby popisoval to co jsem citila, ale sama to neumela popsat. Kazdou cast toho mizerneho zivota. Nepise jen o smrti, ale zrovna ted tyhle jeho citaty, vystihuji opet to jak mi je.

Me „matka“ neplanovala ja se proste stala, prihodila, blba nahoda.. tohle neni moc dobry start do zivota a podle me, kdyz jsi tady jakoze omylem, nemuzes cekat zazraky, nemuzes cekat, ze se ti bude darit vice nez tem s kteryma se pocitalo. Jsi tady navic. Mel bys byt rad, ze vubec jsi..Myslim si, ze takhle nejak to je zarizene. Rikejme tomu treba Řád a at se snazis jakkoli, nemas sanci. Muzes poslouchat, muzes kopat, muzes jit sam proti vsem a stejne nedocilis niceho. Mas sve misto a tam zustanes, aby to nebylo az tak moc svinske, prihodi ti par chvil, kdy si myslis, ze uz konecne bude dobre. Par chvil, abys to nevzdal moc brzo, abys dodrzel Řád.         Me, uz se nejakou dobu tohle vsechno hnusi, nechci dodrzovat zadny rad. Nechci tady byt omylem a zit jen proto, ze proste ziju, dycham. Lezim na zemi u otevreneho francouzskeho okna bez lodzije s balkonem jehoz smysl mel byt pouze v tom, nasrat lidi. Povedlo se. Neni zima ani teplo, je dobre.. vis co jsem tady mela fakt rada?? Pozde v noci, kdyz uz bylo vsude ticho, nejezdili auta.. na krizovatce, kde je podchod, tak ty semafory tikaji. Vsiml sis?? Uklidnovalo me to a taky mi to neco, doted nevim co pripomina. Slysim je i ted. Pofukuje na me cerstvy vzduch, je klid, ticho.. miluju noc, kdy vsichni spi, nikdo nevola, nikdo nic nechce, nemusim nic resit, zarizovat, branit se, vysvetlovat.. zivot jakoby se zastavil, uklidnil, citim neskutecnou ulevu i dech se mi zpomalil. Takhle nejak si predstavuju smrt nebo spis to co prijde potom.. Nechci dalsi rano, dalsi den.. chci porad noc, chci lezet u toho otevreneho francouszkeho okna bez lodzije s balkonem co akorat nasira lidi a poslouchat v tichu ty tikajici semafory. Nechci, uz ani jeden mizerny den. Jsem unavena.. Chci umrit.

„Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.“ – Seneca

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Vera DiNi □◇

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zpověď psychopata   Psáno ´´rádoby´´deníkovou formou (na základě momentálních impuls...
Neni den, kdy by se mi v hlave nepromitl zivot tady a zivot predtim nez jsi se mi zase ozval. Snazim se v...
Stačí světu ona bytost životaprostá? Spokojí se, nebo je to právě to, oč žádá? Poslušná a ...
Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli žu...
Když bych měla slova, mluvila bych. Když bych měla inspiraci, psala bych. Když bych měla slzy, br...
Víte, co je na depresích a stavech úzkosti nejhorší? Pocit samoty. Přiživujete v sobě hlas, zlý ...
Mohla bych psat do nekonecna, kolik toho v hlave mam.. chvilema chytam do ruky tuzku, ze zacnu psat a v t...
Tak ono nestačí, že mě Jára kope ze spaní, protože se mu zdá, jak hraje fotbal. Dovedl to do tako...
Jsem přírodní bruneta. Tedy... mám takovou tu "podkladovou" barvu, jako spousta ostatních ...
Duše. Ta krásná, křišťálově čistá slzička v našem nitru, se kterou se každý z nás narodí....
Mít v dnešní době odvahu být ženou bez „přidaných hodnot“, zkrátka být in nature, je ve sv...
Vždy, když se děje něco špatného, nebo se člověk chová, jak by neměl, jak se to nesluší, vžd...
Jemná oranžová záře osvítila strop pokaždé, když si potáhl z cigarety. Kouř pomalu plnil jeho ...
Takto nějak zní zadání k mé povídce, které jsem vyfasoval při hodině českého jazyka. Pokud vez...
Slzy štěstí   v perly proměněný ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jemná oranžová záře osvítila strop pokaždé, když si potáhl z cigarety. Kouř pomalu plnil jeho ...
Mohla bych psat do nekonecna, kolik toho v hlave mam.. chvilema chytam do ruky tuzku, ze zacnu psat a v t...
Útržky vzpomínek... Konečně jsme na chalupě. Tolik jsem se těšila – my oba! Po dvou dnech j...
Vánoce, pro leckoho nejkrásnější svátky v roce, podle mě ztratily svůj původní význam. Nejde ...
Vždy, když se děje něco špatného, nebo se člověk chová, jak by neměl, jak se to nesluší, vžd...
Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli žu...
Víte, co je na depresích a stavech úzkosti nejhorší? Pocit samoty. Přiživujete v sobě hlas, zlý ...
Takto nějak zní zadání k mé povídce, které jsem vyfasoval při hodině českého jazyka. Pokud vez...
Slzy štěstí   v perly proměněný ...
Zpověď psychopata   Psáno ´´rádoby´´deníkovou formou (na základě momentálních impuls...
Jsem přírodní bruneta. Tedy... mám takovou tu "podkladovou" barvu, jako spousta ostatních ...
Neni den, kdy by se mi v hlave nepromitl zivot tady a zivot predtim nez jsi se mi zase ozval. Snazim se v...
Když bych měla slova, mluvila bych. Když bych měla inspiraci, psala bych. Když bych měla slzy, br...
Duše. Ta krásná, křišťálově čistá slzička v našem nitru, se kterou se každý z nás narodí....
Tak ono nestačí, že mě Jára kope ze spaní, protože se mu zdá, jak hraje fotbal. Dovedl to do tako...
0