Nezařazené

Řád

Autor: Vera DiNyi

Někdy i žít je statečným činem..

Svolného osud vede, zpurného vleče…

Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti..

Seneca.. uz na stredni jsem ho milovala, cetla porad dokola. Jakoby popisoval to co jsem citila, ale sama to neumela popsat. Kazdou cast toho mizerneho zivota.

Me „matka“ neplanovala ja se proste stala, prihodila, blba nahoda.. tohle neni moc dobry start do zivota a podle me, kdyz jsi tady jakoze omylem, nemuzes cekat zazraky, nemuzes cekat, ze se ti bude darit vice nez tem s kterymi se pocitalo. Jsi tady navic. Mel bys byt rad, ze vubec jsi! Myslim si, ze takhle nejak to je zarizene. Rikejme tomu treba Řád a at se snazis jakkoli, nemas sanci. Muzes poslouchat, muzes kopat, muzes jit sam proti vsem a stejne nedocilis niceho. Mas sve misto a tam zustanes, aby to nebylo az tak moc svinske, prihodi ti par chvil, kdy si myslis, ze uz konecne bude dobre. Par chvil, abys to nevzdal moc brzo, abys dodrzel Řád.

Me, uz se nejakou dobu tohle vsechno hnusi, nechci dodrzovat zadny rad. Nechci tady byt omylem a zit jen proto, ze ziju, dycham..

Lezim na zemi u otevreneho francouzskeho okna bez lodzije s balkonem jehoz smysl mel byt pouze v tom, nasrat lidi. Povedlo se.

Neni zima ani teplo, je dobre.. vis co jsem tady mela fakt rada?? Pozde v noci, kdyz uz bylo vsude ticho, nejezdili auta.. na krizovatce, kde je podchod, tak ty semafory tikaji. Vsiml sis?? Uklidnovalo me to a taky mi to neco, doted nevim co pripomina. Slysim je i ted. Pofukuje na me cerstvy vzduch, je klid, ticho.. miluju noc, kdy vsichni spi, nikdo nevola, nikdo nic nechce, nemusim nic resit, zarizovat, branit se, vysvetlovat.. zivot jakoby se zastavil, uklidnil, citim neskutecnou ulevu i dech se mi zpomalil. Takhle nejak si predstavuju smrt nebo spis to co prijde potom..

Nechci dalsi rano, dalsi den.. chci porad noc, chci lezet u toho otevreneho francouszkeho okna bez lodzije s balkonem co akorat nasira lidi a poslouchat v tichu ty tikajici semafory. Nechci, uz ani jeden mizerny den. Jsem unavena!!

„Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.“ – Seneca

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Vera DiNyi

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vánoce, pro leckoho nejkrásnější svátky v roce, podle mě ztratily svůj původní význam. Nejde ...
Tak ono nestačí, že mě Jára kope ze spaní, protože se mu zdá, jak hraje fotbal. Dovedl to do tako...
Stačí světu ona bytost životaprostá? Spokojí se, nebo je to právě to, oč žádá? Poslušná a ...
Jsem přírodní bruneta. Tedy... mám takovou tu "podkladovou" barvu, jako spousta ostatních ...
Neni den, kdy by se mi v hlave nepromitl zivot tady a zivot predtim nez jsi se mi zase ozval. Snazim se v...
Takto nějak zní zadání k mé povídce, které jsem vyfasoval při hodině českého jazyka. Pokud vez...
Zpověď psychopata   Psáno “rádoby”deníkovou formou (na základě momentálních impul...
Tisíce lidí, tisíce povah, tisíce názorů, ale pouze dvě strany! Dva odlišné úhly pohledu!! Na c...
Mít v dnešní době odvahu být ženou bez „přidaných hodnot“, zkrátka být in nature, je ve sv...
Slzy štěstí   v perly proměněný ...
Mohla bych psat do nekonecna, kolik toho v hlave mam.. chvilema chytam do ruky tuzku, ze zacnu psat a v t...
Víte, co je na depresích a stavech úzkosti nejhorší? Pocit samoty. Přiživujete v sobě hlas, zlý ...
Když bych měla slova, mluvila bych. Když bych měla inspiraci, psala bych. Když bych měla slzy, br...
Útržky vzpomínek... Konečně jsme na chalupě. Tolik jsem se těšila – my oba! Po dvou dnech j...
Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli žu...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Tak ono nestačí, že mě Jára kope ze spaní, protože se mu zdá, jak hraje fotbal. Dovedl to do tako...
Vánoce, pro leckoho nejkrásnější svátky v roce, podle mě ztratily svůj původní význam. Nejde ...
Jemná oranžová záře osvítila strop pokaždé, když si potáhl z cigarety. Kouř pomalu plnil jeho ...
Vždy, když se děje něco špatného, nebo se člověk chová, jak by neměl, jak se to nesluší, vžd...
Takto nějak zní zadání k mé povídce, které jsem vyfasoval při hodině českého jazyka. Pokud vez...
Neni den, kdy by se mi v hlave nepromitl zivot tady a zivot predtim nez jsi se mi zase ozval. Snazim se v...
Stačí světu ona bytost životaprostá? Spokojí se, nebo je to právě to, oč žádá? Poslušná a ...
Když bych měla slova, mluvila bych. Když bych měla inspiraci, psala bych. Když bych měla slzy, br...
Jsem přírodní bruneta. Tedy... mám takovou tu "podkladovou" barvu, jako spousta ostatních ...
Tisíce lidí, tisíce povah, tisíce názorů, ale pouze dvě strany! Dva odlišné úhly pohledu!! Na c...
Mohla bych psat do nekonecna, kolik toho v hlave mam.. chvilema chytam do ruky tuzku, ze zacnu psat a v t...
Slzy štěstí   v perly proměněný ...
Útržky vzpomínek... Konečně jsme na chalupě. Tolik jsem se těšila – my oba! Po dvou dnech j...
Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli žu...
Zpověď psychopata   Psáno “rádoby”deníkovou formou (na základě momentálních impul...
0