Víte, co je na depresích a stavech úzkosti nejhorší? Pocit samoty. Přiživujete v sobě hlas, zlý hlas.
Stále jen našeptává: ,,Jsi sama. Nikdo tu není, navždy budeš sama. Nikdo nepřijde, aby tě zachránil.”
Snažíte se mu odporovat. Vždyť přeci víte, že je kolem Vás rodina, přátelé, jednoduše lidé, kterým na Vás záleží.
,,A kde jsou? Nikdo tu není. Nechali tě tu samotnou. Podívej se kolem. Nikdo o tebe nemá zájem. Neodpovídají ti, nejezdí za tebou, kampak se ti poděli, princezno?”
Věřím jim. Vrátí se. Chybí mi. Potřebuji obejmout. Kde jste kdo? Prosím, vrať se…
Hlasité předčítání
