Útržky vzpomínek…
Konečně jsme na chalupě. Tolik jsem se těšila – my oba!
Po dvou dnech jsem Járu donutila, aby smetáčkem vyprovodil pavouky z kadibudky.
To se tam člověku hned klidněji sedí.
Pustila jsem se do úklidu. Nedalo mi to a začala jsem prohrabovat šuplíky a skříně a znovuobjevovat poklady. Tolik nostalgie v tak malým prostoru – starý knížky, rakety na badminton, lampióny, starý výtisky ábíček, Květů, Chalupáře….Natáhla jsem na sebe maminčin pletený svetr od tety Milušky. Pamatuju si ho ještě z dětství. Tik tak – zvednu hlavu – tři čtvrtě na pět. Jára šel na houby. Zajímá mě, jestli bude mít stejný úspěch jako my první den po příjezdu.
„Pojď, vyrazíme jen na obhlídku, jestli vůbec rostou.“ hučel do mě
Po čtyřech hodinách se vracíme s ovršenými košíky. Tak hlavně, že víme, že rostou.
Miluju, když tady prší. Sedět v sednici nebo se jen tak válet na půdě a poslouchat to bubnování, zatímco v kamnech praská dřevo.
Sedím pod lípou, pochutnávám si na Járově pečené dýni. Je pod mrakem, ale i tak je krásně. Nezáleží na tom, co nebe nabízí – vítr, slunce, déšť – na neodolatelnosti místa to neubírá.
Jára leží na trávě přikrytý žlutou dekou s motivem nepravidelně posetých černých kosočtverců a vypadá jako indián. Rozplývá se nad tím starým stromem a je fascinovaný ptačí říší, která se v koruně usídlila. Tiše ptákům závidí, že se můžou rozhlédnout do světa z toho nejvyššího místa té dřevěné majestátnosti.
„To je úžasný, jak se ptáci můžou dostat až na samý vrcholek koruny. Člověk se vyšplhá vždycky jen do větví, které ho ještě unesou. Výš ne.“
Nápad – ★★★☆☆
Text funguje jako velmi příjemná a osobní črta, která zachycuje kouzlo obyčejných okamžiků na chalupě. Ačkoliv zde chybí hlubší zápletka nebo nosný příběh, pro formát deníkového záznamu či vzpomínky je tento střípek každodennosti naprosto dostačující. Bylo by zajímavé zkusit na tuto idylu navázat nějakým drobným dějovým zvratem nebo hlubší pointou, která by text posunula od pouhého popisu k plnohodnotnějšímu vyprávění.
Atmosféra – ★★★★★
Z textu přímo sálá útulnost, vůně starých věcí a klid venkovského života, což se ti podařilo přenést na čtenáře na výbornou. Detaily jako vyhnání pavouků z kadibudky, bubnování deště na střechu nebo žlutá deka s kosočtverci dodávají scéně obrovskou autentičnost a plasticitu. Čtenář má pocit, jako by seděl pod lípou s vámi a užíval si tu nostalgickou pohodu plnými doušky.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika je velmi přirozená, čtivá a zvolený hovorovější jazyk sem skvěle zapadá, protože umocňuje pocit domáckosti. Přechod do vzpomínky na první houbaření je ale trochu kostrbatý a mohl by být plynulejší, aby čtenáře nevytrhl z aktuálního dění. Dej si také pozor na drobnější chyby v interpunkci u přímé řeči, ale nenech se tím odradit, tvůj cit pro popis detailů to hravě vyvažuje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milý, hřejivý a nostalgický text, který potěší svou upřímností a smyslem pro detail. Jako drobná literární črta nebo úvod do delšího vyprávění funguje skvěle, protože okamžitě navodí tu správnou náladu. Určitě v psaní pokračuj, máš výborný pozorovací talent a dokážeš čtenáři předat silné emoce i z naprosto všedních situací.