Vždy, když se děje něco špatného, nebo se člověk chová, jak by neměl, jak se to nesluší, vždy si říkám: “Oni to jinak neumí.” a “Áňo, klid.”, protože rozčilování škodí zdraví.
Beru to tak, že oni jednají toxicky, ne já, tudíž problém se nachází v nich, ne v mé osobě. Snažím se tedy ovládat, i když se dozvím třeba, co se událo ve škole nespravedlivého, fakt spravedlnosti a rozumu v tom není ani za mák. Například: vyhrožovat učitelce, která nazvala nepořádné (a nesnesitelné) dítě prasopsem (nebo prasetem), nadávat jí, bombardovat ji dlouhými maily, ještě k tomu s chybami, na základě prolhanosti dítěte a jeho potřebě vše zveličovat… Nebo sexuální obtěžování (od autorit) – od kohokoli jiného, to ani další leccosy excesy a nevědomost a zabedněnosti babiček a dalších lidí, kteří vše zveličují, montují se do života jiných lidí, do věcí, se kterými nemají co do činění, a nejen ony, ale každý, kdo se takto chová a přijde mu to v pořádku, toť nechápu asi jako způsob počítání pravděpodobnosti, čili vůbec, však beru ty lidi spíš jako možnost k litování, za jejich špatné chování a hloupé, ne-li dokonce nesmyslné, názory je lituju.
Všichni víme, že doba se mění a lidi s ní. Hlavně na fyzické tresty se nahlíží jinak.
Kdyby teď některý pedagog dal drzému žákovi facku, až by se mu z ripičuny spustil kečup, šel by dost možná k soudu. Rodiče onoho ňuňánka by pedagoga zažalovali. To tak nějak chápu.
Kdyby se tak přihodilo za komunistů, nikdo by neřekl ani péro. Proto babča dokáže říct, že paní učitelce, která i mně liskla záhlavec, byť důvod k tomu chyběl, ujela ruka, že to dala výchovně.
Jenže výchovu by měli obstarat rodiče a učitelka by se měla ovládat. Nebo vám snad přijde normální dávat pohlavky (a na každého řvát)? Zbytečně, až se třásla okna, v době, když už to systém zakazuje.
Feelujete tu absurdnost tvrzení, že jí ujela ruka a že to udělala výchovně? U soudu by jí tyhle kecy nepomohly. Případného…
To “ujela ruka” bychom mohli použít i u situací, kdy kluk dá facku holce. Nebo když člověku sejde ruka na spoušť. Přijde vám tohle tedy jako omluva? Mně rozhodně ne.
Teď jsem zmínila to nejhlavnější. To ostatní s malými -nebo většími- obměnami vypadá stejně a stavím se k tomu tak, jak jsem uvedla na začátku.
Hlasité předčítání