23:57 Dobrou noc.
Tma zakrývá vše, kromě klávesnice. Oči se upírají do obrazovky a myšlenka stíhá myšlenku. Moje noční myšlenky jsou propojeny otazníky, protože tyhle úvahy už řeší jen sny, které třeba přijdou. Jenže dnes v noci už ne.
Dívali jste se někdy do zrcadla a přemýšleli o odraze v něm? Je tam někde vaše já, které se nijak neliší od toho stávajícího a existuje v jiné dymenzi? Možná přemýšleli. A já vám něco povím – bylo to k ničemu. Vaše druhé já vám neodpovědělo a vy ztácíte čas.
Kolik času ztratíte?
Kolik času ztratíte, když se zasníte?
Kolik času ztratíte, když máte vztek?
Kolik času ztratíte, když něco nenávidíte?
Kolik času ztratíte, když něco milujete?
Kolik času ztratíte, když máte ve skutečnosti spoustu času?
Kolik času ztratíte lovením ztracených myšlenek?
Kolik času ztratíte vracením se na ta samá místa?
Kolik času ztratíte na jednom bodu?
Kolik času ztratíte, když nežijete?
Vaše dítě se možná jednou bude koukat na ty samé hvězdy jako vy. Bude je počítat a nebo si povídat s Měsícem. Slunce ho nezajímá – přirozeně. Ale až je spočítá zjistí, že to nebyla ztráta času. Ví, že nespočítalo všechny, ale až se obloha otočí, budou tam další, které má možnost přičítat k ostatním. Když se vám v životě něco nepovede nebo jen ztrácíte čas, počkejte až se Země otočí. Uvidíte nová souhvězdí a ta vás vytáhnou ze tmy.
0:10 Dobré ráno.
Hlasité předčítání
Je dobré formulovat tyhle otázky – a je skvělé je umět takhle podat – jako součást určitého příběhu ukrytého v okamžiku. Jen tak dál. 🙂