Sen noci svatojánské

Nestydím se přiznat X DIVADLO

Anot.: Komedie čerpá z atmosféry tradičních svátků máje a slunovratu, kdy čarovná moc bylin obracela svět na ruby, a vše bylo dovoleno. Sen noci svatojánské je hýřivým rejem citu, hry a bláznovství. Dva milenecké páry prožívají opojení láskou i třeštění z jejího nenaplnění.  Na křehkou proměnlivost jejich srdcí padá stín v podobě příkazů a manipulací s jejich svobodou. Ať už je to ve městě, kde se chystá svatba despotického vévody, nebo v lese, kde kouzelné bytosti hrají své vrtošivé hry. Do vášnivého zápolení vstupují řemeslníci, kteří  s úpornou snaživostí připravují  „komedii ponejvíce k pláči“ na počest chytaných slavností. To vše z pera největšího dramatika všech dob, který se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire.

Já: Divadlo. Ach, to plzeňské divadlo… Sen noci svatojánské? Ano či ne? Moderní komedie podřizující se společnosti, kde každý hraje své vlastní divadlo nebo Shakespearovská hra? Zkuste dvakrát hádat, stačí jeden pokus. Litujeme našich starších občanů, že museli být svědkem této komediální tragédie?
Já ne. Nestydím se přiznat, že mě hra dohnala k pláči – ale smíchy. Nestydím se přiznat, že patřím k moderní a pochybné společnosti, stejně jako se nestydím, že bych na tu hru šla znovu. Proč ji brát jako klasiku? Jediná podobná věc, byla maska osla. Možná jsem osel, ale herecké výkony nebyly na úkor hry.
Nestydím se přiznat, že jsem viděla lepší hry.
Nestydím se přiznat, že jsem sobec.
Nestydím se přiznat, že když dopiju pití mám chuť se dívat jak sklenice padá na zem a roztříští se na střepy.
Není to jen o těch střípcích???